0
sdílej

ČR je ostrovem právní bezmoci

Strávila jsem dlouhé roky v zahraničí a s českou justicí a úřady mám minimální zkušenost. Ovšem hned ta první je tak otřesná, že se s ní dovolím podělit se čtenáři vašeho serveru. Na své knize o tornádech spolupracuji s Alešem Vébrem. Dostala jsem se tak nejen do blízkosti jeho osobě, jeho rodiny, kraje, kde žije, ale zašla jsem i na soudní přelíčení, které o jeho fatální kauze Golf Ještěd rozhodovalo. Text proto prokládám i Vébrovými komentáři.

Nastudovala jsem si základní faktografii. Tedy:

v květnu 2002 podává návrh na konkurs společnosti Golf Ještěd s upsaným základním jměním 18,6 mil. Kč jistý Vladimír Javůrek z Liberce. Ten neměl s firmou do té doby vůbec nic společného. Prostě podal na Krajský soud v Ústí nad Labem návrh na konkurs, který doprovodil kopiemi faktur v celkové částce kolem 90 tisíc, o kterých tvrdil, že si je koupil.

Soudkyně Renata Zlámalová konkurs obratem v červnu prohlásila. Na společnost s majetkem obsahujícím mimo jiné golfové hřiště na ploše třiceti hektarů, kompletní zázemí včetně restaurace, penzionu, drahé techniky a řadu dalších nemovitostí v hodnotě blížící se stovce miliónů korun. V tehdejších cenách. Soudkyně tak učinila bez jakéhokoli jednání, prověření pravosti Javůrkova návrhu, faktur, stavu věcí.

Až mnohem později vyšlo najevo, že navrhovatel Javůrek je pravomocně odsouzený podvodník. Sám přiznal před soudy i v médiích, že jeho počínání bylo motivováno zištně a původně chtěl majitele Golf Ještěd vydírat s tím, že svůj návrh stáhne, pokud dostane statisícovou částku. Firma patřila dvěma sousedícím rodinám z Podještědí, které do ní vložili veškerý majetek, vlastními rukami vybudovali velký golfový areál a jejím jednatelem byl Aleš Vébr, tehdy dvaatřicetiletý.

Po letech se doznal i soudkyní jmenovaný konkursní správce Daniel Thonat, že soudkyni nabídl úplatek za prohlášení konkursu na Golf Ještěd a za svoje jmenování do klíčové pozice v jeho rámci. Zlámalová si tehdy vybrala z jeho nabídky zájezd do luxusního hotelu v Londýně, kam i s rodinou na účet konkursní mafie, která tehdy na severu Čech řádila jako černá ruka, téhož roku odjela.

Mediálně je případ znám jako kauza soudce Berky a spol., kteří na přelomu tisíciletí zneužitím úpadkového práva ukradli mnoho firem. Thonat byl za svůj podíl na zločinech odsouzen k desetiletému trestu vězení. Berkova kolegyně a zástupkyně v řadě jeho kauz Zlámalová nikoli – justice vysvětlila, že od zjištění jejího korupčního jednání uplynula doba delší tří let, po které jsou soudci vysekáni z jakékoli spáchané nepravosti. Samotný Berka a jeho kumpáni se pak stali ostrým argumentem odpůrců amnestie prezidenta V. Klause na sklonku jeho funkčního období.

Zdálo by se, že odhalením podvodu budou v rámci orgánů spravedlnosti nastartovány očistné mechanismy. Skandál kolem této mafie byl tak ohromný, že ohrožoval i zájmy státu. Jen v případě Union Banky, která měla být pro partu kolem soudce Berky pověstnou feťáckou „zlatou ranou“, lítalo ve vzduchu dvacet miliard aktiv peněžního ústavu hlídaného ČNB. Tedy zdálo by se, že viníci budou potrestáni, okradeným vrácen majetek a tak dále. Nikoli. V džungli právního prostředí ČR se rozjela právní eskapáda, která asi nemá obdoby. Během osmnácti let byl konkurs na  firmu Golf Ještěd prohlášen třikrát, aby byl vyššími orgány vždy zrušen. Mimo jiné se prokázalo, že podvodníkem není jen navrhovatel Javůrek, ale že podvodné jsou i údajné faktury, kterými se v počátku oháněl. Rysy frašky pak kauza získává v momentě, kdy všechny i skutečné závazky společnosti Golf Ještěd jsou promlčeny a před soudy se odehrává šerm o to, zda je možno uznat jako dluhy firmy různé úroky a sankce za dobu mnoha let, kdy byl Vébr se společníky již dávno připraven o celý majetek.

Zajímavá je role státního zastupitelství, pro které jsou problematická konkursní řízení jednou z mála příležitostí, kde prokázat ochranu veřejného zájmu i v kauzách, které nejsou primárně trestními. V čase prohlášení konkursu soudkyní Zlámalovou působila v téže budově ústecké justice na břehu Labe i Lenka Bradáčová. Tehdy agilní státní zástupkyně stíhala i podvodníky, kteří participovali na konkursních podvodech.

Konkrétně proti její tehdejší práci nemohu říci ani slovo,“ vzpomíná Vébr, „tam byly jiní experti na spolupráci se zločinem.“ Tento někdejší novinář s investigativní zkušeností se pustil do pátrání na vlastní pěst, aby odhalil pozadí konkursních podvodů. Povedlo se mu dokonce získat informace o tom, že se chystá gigantický tunel na Union Banku a učinil půl roku předem podání šéfovi tehdejšího protikorupčního útvaru policie ČR a na ústecké zastupitelství. Tam měla věc na stole kolegyně Bradáčové Eva Sixtová.

Normálně mě propíchla. Mafie věděla o mém podání hned, vystavili mě velkému nebezpečí. Pak mě nechali i s Thonatem trestně stíhat. Do toho si soudkyně Zlámalová vymyslela, že prý připravuji její vraždu a šel po mě protimafiánský útvar. Tak ono není není divu, když ve spisech je přiznání aktéra podvodů, že u mafie státní zástupkyně orodovala, aby jí nechali vystudovat hloupého syna plzeňská práva,“ naráží Vébr na propojení ústeckých exponentů justice a konkursních rejdů s další větví organizovaného zločinu. Státní zástupkyně nakonec bez ohledu na svou pochybnou roli v konkursních případech „povýšila.“ Stala se sama konkursní soudkyní na ústeckém soudu a Bradáčová se stala vrchní státní zástupkyní.

Pikantnosti dodává věci skutečnost, že sám Vébr se stal tou dobou důležitým svědkem pro justiční orgány v jiných kauzách. Když byl připraven o veškerý majetek, začal spolupracovat s investigativním novinářem Jankem Kroupou na některých zásadních kauzách a podílel se třeba na odhalení gangu pletichářů s dotacemi z Vysočiny nebo zkorumpovaného soudce Nagyho.

Na počátku byl tedy triviální podvod. Nebo souhra několika podvodných jednání. Všichni to ví. Ale na konci je zmar. Státní zastupitelství na úrovni svého vrchního pracoviště v Praze po léta drželo stanovisko, že případ Golf Ještěd je zločinná machinace a brojilo proti uvalení konkursu na firmu. Do letoška. „Konkursní mafie zmutovala. Místo původních gaunerů se do systému vložili lidé, kteří tehdy ukradené majetky v současnosti takzvaně vlastní nebo si na podvodech lízli finančně. Snaží se zajistit bezúhonnost, což mají usnadněno, když se justice nikdy důkladně nevypořádala s původními zločiny,“ přemítá čerstvý padesátník Vébr. Bez skrupulí pak dodává, že vše organizuje a financuje takzvaný král libereckého hazardu, obchodník s hracími automaty Miloš Vajner.

Na konci června se odehrála další kapitola justiční blamáže v kauze Golf Ještěd u Vrchního soudu v Praze. Na jednání jsem byla přítomna. Místní senát posvětil v odvolacím řízení rozhodnutí soudu v Hradci Králové, který firmu poslal do konkursu již počtvrté. Své místo zaujala v jednací síni i státní zástupkyně VSZ Dana Opatrná. Ta zde prezentovala stanovisko úřadu, které je oproti minulosti radikálně jiné. Opatrná horovala pro konkurs na bezmocnou firmu, na kterou si během téměř dvou desítek let komplikovaných řízení napočítali věřitelé skuteční i údajní bezmála šedesát miliónů tvořených hlavně úroky, pokutami a úroky z úroků. „Paní Bradáčová se může snažit o sebelepší PR, ale pravdou je, že její úřad je jednou z žab na prameni. Na netrestním úseku si chodí ti paňáci pro stotisícové výplaty kdoví za co. A tresťáci na nižších patrech? Ti se se zločinci pomalu vodí za ruce na veřejnosti,“ tvrdí Vébr.

Ten se zvedl v průběhu krátkého odůvodnění rozsudku soudu se slovy: „Tohle je pokus o legitimizaci zločinu, u toho nebudu.“ Odcházel ukřivděn ze síně.

Předsedající soudce Zelenka jej okřikl, že narušuje jednání soudu.

Vy jste česká spravedlnost?! Vám nerozumím a ani nechci,“ oponoval podnikatel. Než zabouchl dveře jednací místnosti, obrátil se zjevně rozladěný Vébr na senát s přísedící státní zástupkyní.

Im sorry friends. I need it louder!“ Použil zjevně slova naposlouchaná z nějakého koncertu jeho oblíbené Metallicy.  V hlavě mu to prostě přeplo do řeči, kterou moc neovládá. Omluvil se a požádal vysoce postavené justiční činitele po osmnácti letech martyrií o„nálož“, o vysvětlení.

O totéž se pokusil i přítomný redaktor Reflexu Dušan Šrámek, který chtěl komentář k postupu a rozhodnutí soudu. Předsedajícím soudcem Zelenkou byl důrazně vykázán z jednací místnosti.

Byla jsem pak Vébrovi jediná na blízku, když se rozloučil před soudem se svým advokátem. Kouřil a byl stále rozrušen.

Poslouchejte, paní Štěpánová,“ oslovil mě poprvé mým příjmením. Normálně si tykáme, byl v mysli asi někde daleko. „Hele, takže vy tady máte v Praze byt, že? Tak já vám ho ukradnu. Prostě vás vyhodím, zabavím ho. Vy se po osmnácti letech vrátíte a domáháte se nápravu u soudu. Co vám řeknou ti oudi „spravedlnosti“? Že jste přece skoro dvacet let neplatila elektriku, že vám čumí ze schránky složenky za plyn, popelnice, wifinu… A že teda dlužíte tolik, že vám už ten byt patřit nemůže. Fuck off!

Zažila jsem ve světě hodně. I tornáda v USA. Ale tohle ne…

Iva Štěpánová

Může se ti také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

RSS