Kapitola 2: Kolik umíš českých jazyků, tolikrát jsi člověkem

V prvním díle jsme si ukázali, jak se tvoří “zdroje” novinářského sdělení. 

Tedy jak se vytvářejí databáze těch, kteří hrdlem lahve médií hlavního proudu do veřejného prostoru a diskuze smějí a těch, kteří jsou z ní diskvalifikováni. A na základě čeho, kým proč.

Tedy v podstatě jsme ještě ani nezačali, a z kolektivního informačního pole jsme odřízli asi tak 99.99999% informací o vesmíru v kterém žijeme. 

O člověku, který na takto krásné planetě dokázal vytvořit takto nesnesitelný život, že jej druhý rok považujeme za zlý sen. Z kterého se mnoho našich spoluobčanů, přátel a blízkých osob už neprobudilo nebo probudit nechtělo. Nebo se probudilo natolik pošramocených, zruinovaných, vyčerpaných, ubitých nebo zmrzačených, že prostě není možné se nezeptat, jak je možné. Jak je možné, že to

A) nevíme

B) že nevíme co se jim stalo a kdo jim to udělal a proč

C) že s nástroji, díky kterým jedna část společnosti žije na úkor druhé, mluví na úkor druhé, má přístup ke zdrojům a informacím na úkor druhé části obyvatelstva téže země, něco urgentně neděláme nebo dokonce dělat nesmíme

D) jak je možné, že takovou sumu lidského utrpení, bídy, traumat, bolesti, ponížení, vydírání a segregace je ještě v listopadu 2021 někdo schopný nazývat právním státem a demokracií, nebo je dokonce skrývat za jakési pseudovědecké zvrácené teorie, nejpozději od června 2020 zcela vyvrácené

E) a že dokonce…dokáže tyto učebnicové projevy totality a teroru ještě propagovat a okázale vystavovat na odiv onu část společnosti, sektu řekněme, která právě na této zvrácené psychologické operaci vydělala.

Nemusíme si říkat že mluvíme o české žurnalistice let 2020/21 to je z výše řečeného jasné. Když tedy víme o jejích zdrojích jako základním stavebním kamenu distorze (zkreslení) kolektivního informačního pole, pojďme k tomu, co z ní zbylo. K jejímu nástroji. 

K jazyku. K našemu mateřskému jazyku. 

K srdci našeho sdílení, k tomu, co nás odlišuje od zvířat a od lidí. 

Žurnalistika je o slovíčkaření, slovíčka jsou o písmenkách. Je třeba si proto říci, že takto rozsáhlou behaviorální operaci jako je pandemismus, by politici, administrativa ani vědci nikdy nedokázali tak plošně implementovat… bez “dělníků pera.” Profesionálů v oblasti výroby sdělení a modulace lidského vědomí. 

Pojďme se podívat, co lze dokázat s 35 písmeny. 

Je to obsáhlejší výklad, následující kapitoly jsou nejdelší ze všech. Přemýšleli jsme jak je rozdělit ale nechceme, aby se toulaly po síti po kouskách, tak jsme je nechali delší ale hodně jsme je provzdušnili, aby se dobře a snadno četly. 

Jak jsme psali v úvodu, toto je práce pro adventní vigílie. Pro rozjímání. Ne pro informaci samou. Tak jdeme na to.

Kolik vrstev má pět slov? 

V předchozí kapitole jsme si řekli něco o editaci. 

Tedy nástroji, kterým média převracejí obsah sděleného nebo obsah události z nohou na hlavu. 

A ukázujeme si, co to taková editace je. Protože editujeme všichni, kdo na síti sdílíme obsahy, jen si to neuvědomujeme. 

Začali jsme prvním krokem editora, tedy výběrem cílové skupiny. 

My na síti oslovujeme globální publikum. Díky překladačům mohou našemu textu rozumět stejně v Tchajwanu nebo v Austrálii. Mnohdy lépe než u nás ve škole nebo doma. 

Což je možnost, kterou lidstvo v historii nikdy nemělo. Byli jsme odkázáni na společnost danou a ohraničenou naši rodinou, školou, na vesnicí, zaměstnáním. Často jsme celý život nenašli zpřízněnou duši a jako bílé vrány jsme byli pastvou pro konformisty. To je největší výhoda sítě. Že už vás nikdo nepřesvědčí, že jste “blázni”, že jste sami, že “dívej se všichni už jsou očkovaní a ty pořád brbláš”.

Nebo že ve školní třídě kam chodí naše dítě všichni rouškují a rodiče se baví jak se těší až robátko oočkují. A vy už se díky síťi a tomu, že o sobě víme, se z nich nemusíte nutně zbláznit či o sobě jako o bláznu uvažovat. Protože na síti najdete stovky tisíc podobně smýšlejících. Stačí pak když v šatně prohodíte:   “náš Pavlík už je očkovaný u babičky v Popovicích”. A Pavlíkovi při oblékání kabátku špitnete do ouška: “Bláznům se nemá odporovat.” A paní učitelce ukážete jeho covid pas s blazeovaným: “Jistě, ano, celá rodina, za dobré peníze, dobré zboží”. A jdete se chechtat na síť. A mezi tím co se nevysilujete předem ztracenými vypjatými sváry s psychopaty, si se svými přáteli pro Pavlíka vybudujete vlastní školu. A pak jen přijdete do školy (k dětskému lékaři…) a prohodíte: “bylo to krásné ale bylo toho dost.” 

A přesně takto jsme předpokládali, že svým sdělením oslovujeme členy odporu pro tolalitě covidismu. Čili nebojíme se ani svého zaměstnavatele, ani svého souseda, ani paní učitelky, která ze sebe dělá matku našeho dítěte a to právě proto, že  jsme zaprvé našli a zahustili své vlastní komunitní pole a to nám stačí, už na nich nezávisíme a zadruhé oni rovněž na síti vidí, totéž. Že jsou vám lhostejní. Je to podobné, jako když třeba Igorovi Chaunovi zablokovali kanál na You Tube a když si ho přesunul na MeWe a další alternativy, tak mu ho zase pustili. 

Další krok editace bylo načasování sdělení. K tomu abychom se s globálním informačním polem spojili, jsme využili datum 17.11. který je státním svátkem Vítězství boje za svobodu a demokracii. Tedy datum, v kterém snadno poukážeme na rozpor, že právě v tento den už znovu na náměstích bojujeme totalitou. 

Jako příklad mezinárodního sdělení jsme ze sítě vzali dvě koláže, dvě sdělení, vztahující se k tomuto dni.  

Zaprvé koláž fotografií českých politiků, pokrytecky se hlásících k tomuto výročí, ačkoli jej zradili. A poukázali jsme na to, jak okázale pózují před objektivy neorouškovaní, ačkoli nastupující vláda vyhrožuje protestujícím, že bude musit prohloubit covidový teror, protože “nedodržují opatření.”

Na druhé dvojfotografii z téhož dne jsme použili snímky České televize, která se dopustila manipulativní záměny fotografií a textu z demonstrace ze strany České televize). 

Ani jednu variantu jsme ale nevyužili. Globální publikum zaprvé ví, že politici káží vodu a pijí víno a zadruhé ví, že mainstreamová média chronicky lžou o demonstracích a uráží lid svých zemích a zatřetí české tváře politiků mezinárodní puplikum nezná. To není jako když si Britové postěžují, že Boris Johnson je britský buran v Římě a dělá blbce ze sebe i z UK. I když právě na to se rádi podíváme.

Nemusí pršet…

Takže musíme začít od nuly. 

Co víme, že se se svým “vzkazem vesmíru”, chceme vejít do 35 znaků. A na googlu do jediné fotografie. Abychom docílili zásahu, který na síti přesahuje zásah médií hlavního proudu, musíme tedy mířit na svůj cíl naprosto přesně a pevnou rukou. Proplout mezi Scillou cenzury a Chabridou distrakce (rozptýlení).

Čili pokud pravidla sociálních sítí nabízejí jako optimum pro efektivitu sdělení 35 znaků, tak vás vedou k tomu, abyste sdíleli častěji a menší obsah. Využijte to k tomu, abyste se ladili. Abyste se rozsvítili. 

Protože to není shluk dat a čísel, je to tón který vydáváte, na který z vesmíru získáváte odpověď. 

Je to vaše barva, vaše nezaměnitelná frekvence, kterou se vzájemně krmíme po lžičkách. 

Chápete co chceme říci, že?  

Když přestanete zpívat, nikdo vás neslyší. Proto to zakázali. A my musíme být opatrní, aby se tím zákazem nezašli ještě dál. Respektive pokud zajdou, abychom věděli, jak dál.

Komentář nebo reportáž, to je to, o co běží.

Být na síti často, znamená umět proplout mezi sdílením a tvořením. 

Sdílením cizích obsahů, přeposíláním, rezignujete na svou originální tvorbu. Máte sice onu “aktualitu”, ale nedržíte vlastní tón. Je to obsah bez vašeho náboje. Něco jako babišův salám plný separátů. Nejste v něm vy. Vaše “opus magnum” – velké dílo. Důvod, proč jste přišli na tento svět. 

Druhou variantou je, že sdílíte ze sebe, ale… nevyhnete tomu, že budete sdílet banality. Tam pro změnu hrozí riziko, že budete hrát v kapele která skončila u ovčáci čtveráci. To se často děje chytačům lajků. Fotky z procházek a vaření zaujmou jen na určitou dobu. 

Přemýšlíte, kolik jste za poslední týden nasdíleli příspěvků? 

Kolik z nich bylo jen přeposlaných, kolik z nich jste použili jako podstavec pro vlastní komentář?  

Kolik z nich bylo “raw” tedy surových vašich zpráv, tedy vy sami? 

A jsou ve vzájemné rovnováze? A na které jste dostali největší ohlas? 

Tak to již editujete. Editování znamená umět se na to co chci říci, co říkám, proč to říká, podívat zezhora.

Pamatujme si jednu věc: královna “publicistikých žánrů” tedy toho, co jsme si velmi zjednodušeně řekli výše, je reportáž. Není to komentář.  

Komentář je to, když přistoupíte na jejich hru. Když třeba nasdílíte  ta “životně důležitá data”  o tom, kolik lidí je na JIP, kolik z toho je očkovaných atd. Ve skutečnosti to vůbec není pravda. Ty tabulky jsou vystavené na lži a lháři so do nich naučili lhát na druhou. Na JIP jsou lidé z jiných oddělení s jinými chorobami, kterým naměřili covid, ačkoli jej vůbec nemusí mít. A oni jsou teď z celé nemocnice nacpaní na JIP, zatímco ostatní oddělení jsou prázdná. To co sdílíte, (byť ve snaze dokázat světu, že očkování nefunguje a že přirozená imunita je the best) tak si jednak nepomůžete, protože tomu celému světu je to jedno, zadruhé hrajete jejich hru a tu nemůžete nic než prohrát protože je prostě jejich a zatřetí posíláte na síť fejk. Něco, co nemáte  kryté “zlatem svého bytí.” Tak to prostě je. Stejně jako jejich je FaceBook, You Tube nebo Twitter, tak si s nimi mohou dělat co chtějí.

A teď pozor: když to vezmete odzadu. Tak vás vůbec nemusí tankovat, co říká nebo neříká Vojtěch, protože “to nemůžete sdílet, protože to není pravda.” A tak si toho ani nevšímáte. Abyste ani svou vlastní hlavu nezašpinili lží. Protože vaše mysl je součástí kolektivní mysli. Tak nemůže být jak hadr z nádobí.

Zatímco toto je reportáž: (a to je fakt pravda) “Dnes nám volal ředitel domova pro seniory v Beřkovicích, všichni jsou zdrávi, jediný pacient byl v nemocnici v Roudnici, a tam jej přesouvali jako vzácné koření z oddělení na oddělení – víte proč. Vykazují/účtují si počet hospitalizací. Zatímco jak nám řekl pacient…  všude… bylo prázdno.  Ne snad, že by “vakciny fungovaly” ale protože od začátku přesně takto podvádí. Tak prý jsou rádi, že ho mají zase doma.”

A hned  … jste reportér. Nekopírujete cizí realitu, cizí zprávu, vyrábíte vlastní. Vlastní realitu. Čerňáci běsní: zdroj, zdroj, kontext, kontext, to je vytrženo z kontextu, jedno číslo nic neznamená, vy nic neznamenáte, jste nula, nemáte právo vůbec nic říci, zablokujeme vás… pro ně možná jste nula, ale pro své přátele jste zdroj.

Náš problém s indoktrinovaným kolektivním vědomím je v tom, že málo píšeme a moc čteme. Moc vnímáme a reagujeme, místo myslíme a tvoříme. Tedy více sdílíme cizí texty, než reportujeme o svém vlastním bytí. A to nás hodně brzdí. 

Když sdílíte lži – byť se svým rozhořčením – zahuštujete kolektivní vědomí lži. Lhář nepřestane lhát, bude se radovat z toho, jak vás dostal. Jak jste mu sedli na lep. 

A vy své vlastní čtenáře vystavujete zaprve indokrinaci a … pak, pomáháte té lži roztahovat se v kolektivním vědomím. A ta vás dříve nebo později stáhne. 

Mluvte svou pravdu a nesdílejte cizí lež. Ignorujte ji. 

Co bude dělat psík, který vám vyskakuje kolem stolu a chňape po tom, co máte na talíři? Jak dlouho ho to bude bavit? Pět minut? Půl hodiny? Nechte šelmu vykrvácet, nekrmte ji. 

Dnes už je to tak, že média (a politici) vědí že lžou, vědí že víme že lžou, ale oni se tím chlubí. Chlubí se jak provokují. Jak si to mohou dovolit. Chcete hrát jejich hru a pracovat v jejich distribučním centru? 

Pokud budeme tvořit vlastní média, vlastní kontinent, vlastní kolektivní vědomí, je třeba se vystěhovat z té polorozbořené barabyzny do které teče ze všech stran, ale my máme strach vyjít ven, abychom nezmokli.

Dříve než je nabídka, je spotřeba. Nedělejte ze sebe odpadkové koše pro hanebnou lež. Natož její kolportéry. 

Máte zdánlivě malou moc, ale obrovskou dřinu zkrotit…  v první řadě sami sebe.

Drbny byly vždy postrachem každé vesnice.

Nechte je vyhrát jejich hru a hrajte vlastní

Podívejte se, ono jim to vychází. Vakciny fungují, měli pravdu, vy jste prohráli. 

V pořádku, nechte je vyhrát. S vámi přece nehne ani jejich výhra, ani jejich prohra. Přece nežijete “kdo z koho.” 

Měli byste snad radost, kdyby očkovaní začali vymírat ve velkém? Chodili tady mezi námi s boulemi na krku a hnijícím masem, padali na ulicích jako ti očkovaní sportovci na hřištích? Věříme že ne.

A měli byste radost, kdyby oni byli ti zdraví a vy jste neměli na jídlo pro dítě? To by měli pravděpodobně radost oni, ale nevěříme, že všichni.

Proto se otevřel vesmír internetu, aby v něm bylo dost místa pro všechny. A zatímco oni svůj vesmír aktivně tvoří, vyvíjejí vakciny, prášky, dělají opatření, spartakiádní cvičení, tabulky… tak jim to funguje. 

A co děláme my? Kupujeme jídlo z Agrofertu, naftu z Preolu, elektřinu z ČEZ a na síti sdílíme informace z ČT.  

Nemůže to fungovat, ani kdybychom stokrát chtěli. 

Co chceme? Postavit se na jejich místo? Chceme, aby nám dali své “měšce.” Svá ministerstva? Svá média? Ale ve starých měšcích se staneme zase jen starým vínem. Zopakujeme tu starou chybu.

Vidíte? Už editujete. 

Síť chce, abyste se “jí” vydali, ale musí vám vrátit to, co investujete. Komunikace je o rovnováze vás a vesmíru. 

Takže další pravidlo: dostanu jen to, co dám. 

Pokud “nelajkujete”, nezachováváte další proporci, proporci mezi psaním a čtením, mezi dáváním a braním, nenaskočíte do proudu. Všichni úspěšní blogeři nebo youtubeři tak začínali. Začínal tím  i starý Novotný, než se stal hvězdou Novy. Pěkně na venkovských estrádách. Začíná tím každý politik. 

Říkáme, že Babiš je “kontaktní politik.”  Nic objevného neřekne, ale prostě mezi těmi lidmi je. Sdělí jim : dobrý den a oni jsou rádi a řeknou také dobrý den. A už ho lidi chtějí jako prezidenta. Takto se choval na ulici i Karel Gott. Pozdravili jste “dobrý den Mistře.” A on: “Jé, dobrý den.” Jako by vás znal. A on vás fakt znal. A to stejné dělá Jakub Olbert. A hned za ním jdou hasiči a policisté. A jejich nadřízení zuří.

Oni se lidí a vesmíru nebojí, cítí se v něm bezpečně, protože jej “milují”. Je to jejich domov. 

Vy nás přece také znáte, ne? 

A my známe vás. 

Tak dobrý den, Mistři.

A přesně s tímto vědomím je třeba začít psát. Všichni hltají každé vaše slovo. Protože vy to jejich.

Mlčeti zlato aneb nebuďte energeticky inkontinentní

Ještě jedna věc než začnete psát. Jak říkají bratři pravoslavní: “každou práci začínáme modlitbou.” 

Useberou se a nastaví svému sdělení, tedy sami sobě, další filtr. Kázeň. 

Nebuďte “energeticky inkontinentní.” Tedy nesnažte se říci všechno, co víte. Protože mlčení je stejně tak důležité, jako sdělení a měly by být v rovnováze. 

Hraje stejnou roli, jako v hudbě pauza. 

Jako ta chvíle mezi nádechem a výdechem. 

Proto se říká: mlčeti zlato. 

V Himalájích jsou celé kláštery kde neděláte nic jiného než celé týdny mlčíte – a nadřete se u toho jako koně. 

Když jste zabanovaní na sociálních sítích, také se trénujete v mlčení. Možná přijde den, že se  “ven” nedostaneme vůbec. Jsme na to připraveni? 

Že signál chytíme jen z jednoho “mobilního čísla” které bude podmíněné “sociálním kreditem?” Nebo že se na wifi připojíme než přes covid pas? 

Jste připraveni mlčet? 

Viděli jste, jak se ve volbách Piráti “vykecali z tématu” a STAN jim ukradl jak program, tak voliče? Čistě jen protože “nasál.” A my pokud se budeme bavit o médiích hlavního proudu, tak se bavíme o parazitických energiích. Chcete se nechat nasát?

 

Tak řekněte na síti všechno, co víte. A oni si vás už rozkuchají a sežerou, dají vás na seznam dezinformátorů a zabanují, nebo dokonce zavřou.

Podívejte se jak porcují Landu…Jste dost silní, abyste s nenávistí dokázali vstávat a lehat. Máte už okolo sebe právníky kteří na ně vyrazí s vámi? Umíte se bránit sami? Nebo je lepší dát si pozor? “Držet se zpátky,” mít dobrý marketing, dobrou mlhu a kouřovou clonu, a o svém jednat jen se svými?

Jedna věc je jistá: Nejen že všechna rozhodná “pandemická” jednání probíhají za zavřenými dveřmi, ale  rozhodně si  nemyslete, že Babiš řekne Prymulovi všechno a naopak. Že vám redaktor řekne, kolik dostal honoráře za to, že vám vykradl, vystříhal a odvysílal vaše vlastní slova. 

Vaše síla je ve vašem tajemství. Ve vaší koncentraci, gravitaci, dostředivé síle. Na kterou se pak nabalují další data. Peníze…

Takto dosáhnete toho, že vaše sdělení nebude tzv. upracované. Volný prohrál ve volbách proto, že byl unavený. Že to přepálil. Okoukal se. 

Média prohrávají proto, že nestíhají. Nestíhají nenávidět, opovrhovat, slídit, krást, komentovat a plácat nesmysly. Proto tak rozdělují společnost, aby z jejího sváru, z roz – dělené síly snadněji vysála to, co jim chybí. Energii. Pozornost.

Když budete muset něco dělat každý den, tak toho budete muset dělat pořád víc. Tak dlouho, až ztratíte “ostří.” Jiskru. To je ohromná výhoda blogerů a internetu, že vy si můžete dát digitální detox. 

Média ne ty se v soutěži se sebou samými uštvou na nulu. 

Vy máte možnost mlčet. Pokud samozřejmě nejste závislí a pokud z vás síť nesaje, na to dejte pozor. Závislost čeká v tisících krásných maskách, každý zahlédne tu svou. 

Proto je “digi detox” dvakrát tak důležitý. 

A proto je důležité to, “co si necháte pro sebe.”

Rozvrhnout si kalendářní rok a promyslet kdy dáte světu vale. Vůbec na síť  nebudete nechodit, necháte svět za jeho branami. 

A když vás vypnou… budete se tomu smát. 

Pak je tady ještě jedna varianta a ta je v rámci přípravy na to co se může stát, neméně důležitá

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské. 

Jedním z dobrých filtrů než začnete psát je si představit, že píšete naposled. A nebo… poprvé. 

Ono to spolu souvisí. “Buďte jako děti”, nebo karta “blázen” v tarotu. Nebo Havlovy absurdní hry a “dada”. Nebo krásně o tom mluví Raymond Moody který vystudoval snad deset univerzit včetně filozofie a lékařství. Že lidé milují nesmysl. Absurdity, které se nemohou stát ale všichni je umí nazpaměť. Rýmovačky. Dětská rozpočítadla: “Ene bene rexa, střeva lezou ze psa, a ten pán tulipán, pase prase na terase, a to prase to jsi ty.” 

Je v nich zakódovaná zkratka – je to portál ze světa levé mozkové hemisféry do světa za oponou hologramu. 

Pokud například máte potřebujete se vyhnout oku Velkého bratra, tohle je cesta. Kódování, programování. 

Pokud někdy už nevíte, “jak to říct, vždyť to už přece není možný”, přepněte se a mluvte pozadu. Je to úlevné. 

U nás jsou na to mistři na twitteru. 

Zkuste si najít například zde – Mileniána “ladislava stanislava”. Je na zabití, ale byla to ona, kdo propíchl Dominika Feryho. A kdo jako první nasdílel fotku zatajené dcery Ivana Bartoše. A když si přečtete pár jejích šílených tweetu najdete za nimi člověka vysoce inteligentního. To je meta jazyk anonymous, dark net a těch,  s kterými to žádný systém nikdy neměl jednoduché. Prostě se odmítli naladit na jeho řeč. Vymysleli si vlastní. Jako Tolkien v Pánu prstenu. 

Hra s jazykem má prostě nekonečně verzí, za předpokladu, že ten jazyk máte, znáte, milujete, chráníte jej. A za předpokladu že ve vašem vesmíru je místo pro každého a vy pevně věříte že i pro vás.  

Příště už se dáme do alchymistické transmutace a zakódujeme do pár písmen zvrat celé situace v náš prospěch.