Komentář k tragické nehodě a jejím důsledkům
Přátelé je to těžký. Je to hrozně těžký.
Vyjadřovat se k tragédii, kterou sledují miliony lidí, je jako přijít na smuteční hostinu a řečnit o sobě. Ale týká se to nás všech.
Všichni, kdo se pohybujeme na silnicích, jsme jednou nohou v hrobě, druhou v kriminále. Včera na silnici zemřeli tři lidé. Z toho dvě děti.
Řidič popelářského vozu, do kterého osobní vůz narazil, je v šoku. Pozůstalých se čím dál invazivněji zmocňuje bolest.
Každý může udělat chybu. A každá dětská smrt je zbytečná. A vždy za ni nese odpovědnost matka.
Tento případ je však v něčem jiný
A proto jsme se rozhodli jej komentovat.
Soucit rodině vyjádřily desítky tisíc lidí. Na tom není nic divného, proběhl médii, je to národní tragédie. Jiné na tomto případu je, že není objektem “výkonu Policie ČR”, “orgánů”, “médií”, “tiskových mluvčích” a krizových týmů ministerstva. Není jejich exkluzivním zdrojem. Jejich vlastní interpretací.
Promluvila totiž sestra tragicky zemřelých dětí. Promluvila mimo systém, na své facebookové stránce, a promluvila veřejně. Nikoho přímo neobvinila, odkázala na probíhající vyšetřování.
A tento komentář se týká jí. Co jí asi čeká? Co asi čeká ty, kteří vystoupí z proudu? Co čeká nás?
Mája Hanousková konstatovala fakta. Řidička, její matka, matka jejích zesnulých sester, měla psychiatrickou diagnozu. Dále sdělila, že z důvodu týrání, soud přiřkl její malé sourozence do péče otce. Poté sdělila, že v minulosti její matka ohrožovala děti tím, že si je brala jako rukojmí ve své válce s přítelem.
A, a to je pro nás podstatné, že rodina dlouhodobě upozorňovala příslušné orgány a instituce, především sociální péči, že je matka schopna dětem vážně ublížit.
Co následovalo
První marketingový výzkum už máme na stole. Lidový soud.
Drtívá většina čtenářů jejího profilu vyjádřila pozůstalé upřímnou a nepředstíranou účast, lidský soucit, sdílenou bolest.
Komentáře psaly matky, známí, lidé nabízeli pomoc. Ozvaly se jiné oběti, pozůstalí. Diskutovali o podivných okolnostech nehody – proč jela řidička v tomto místě 180 km rychlostí, s dvěma malými dětmi, co to indikuje, jaké bylo pozadí, kdo je skutečně zodpovědný?
Druhá reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Nervydrásající titulky médií:
Děsivé obvinění. Máma se sestrami narazila do popelářů úmyslně.
No… takhle to úplně řečeno nebylo, že?
Jak by napsal titulek poctivý, slušný investigativní novinář?
V první řadě by nevysál facebook oběti tragédie až do dna bez jakékoli vlastní investigativy.
TV Nova neodvedla ani za korunu práce, kromě toho titulku.
Korektní a vyvážený titulek zněl třeba nějak takto:
“Po tragické smrti dvou dětí vystoupil člen rodiny a na své sociální síti sdělil, že řidička měla psychické problémy a děti jí odebral soud. Podle jejího sdělení, rodina dlouhodobě upozorňovala policii a sociální péči na nebezpečí, které dětem hrozí.”
Nebo:
“Z probíhajícího vyšetřování jsme se zatím nedozvěděli, že řidička havarovaného vozu, ve kterém zemřely dvě děti, trpěla psychickou rozladou a v minulosti měla problémy s poruchou osobnosti a vztahy k dětem a partnerovi. Rychlost 180 km/h jejího vozu vysvětluje její dcera na svém FB.”
Nebo:
“Bolest pozůstalých po tragické dopravní nehodě na Liberecku, při které zahynuli tři lidé, sdílí sestra zemřelých dětí na svém FB účtu a předkládá zajímavá fatka.”
Nebo:
“Nevím, jak mohu být otevřená z důvodu probíhajícího šetření, ale jsem přesvědčená, že nehoda byla vinou mámy a to účelná:“ Sdělila sestra zemřelých sourozenců, kteří tragicky zemřeli při dopravní nehodě mezi Libercem a Frýdlantem. A vysvětluje podrobnosti a pozadí případu, který dlouhodobě řešila policie, soud a sociální péče.
Nebo
“Rychlost automobilu 180 km/h, který se srazil s popelářským vozem a v kterém zahynuli tři lidé včetně dvou dětí, komentuje na svém účtu pozůstalá rodiny.”
Nebo
“Podle veřejné výpovědi dcery, řidička vozu, ve kterém včera zahynuli tři lidé včetně dvou dětí, trpěla psychickými problémy a v minulosti čelila obvinění z týrání dětí. Rodina marně volala o pomoc policii a příslušné instituce sociální péče.”
Nebo:
“Soud svěřil děti do péče otce, matka měla psychické problémy, v minulosti čelila obvinění z týrání dětí, obavy o jejich život jsme opakovaně oznámili PČR a pracovníkům MPSV” Sdělila na FB účtu pozůstalá tragické nehody…
Nebo:
“Veškeré státní orgány, včetně kriminální policie, byly několikrát upozorněny, že máma není zcela psychicky v pořádku a je schopna dětem vážně ublížit.” Zveřejnila na svém FB účtu pozůstalá po obětech včerejší dopravní nehody na liberecku.
Takto pojatá tragéde indikuje zápas. Bohužel.
V médiích se pod těmito titulky začaly objevovat hejty: padaly první náznaky, “že to mají v rodině”, že nemá právo obviňovat viníky, že si za to “mohou sami.”…
A třetím ve hře je stát
A ten nás zajímá v první řadě.
Co čeká člověka, který zveřejní, mimo systém, fakta… o tomto státu. O tomto systému.
V tomto případě o tragédii dětí. Zbytečné.
Startují už právní a marketingové týmy? Krizový management a tiskoví mluvčí Ministerstva práce a sociálních věci a Ministerstva vnitra?
Vytvoří milionovou zeď kolem pracovnic, které řešily (a zanedbaly) útoky na práva dětí?
Kdo stane proti pozůstalé, která zveřejnila jejich postup?
Budou se kroutit jako hadi?
Obviní ji z nařčení?
Kolik zaplatíme za jejich obhajobu?
Co vůbec víme o práci české sociální péče obecně?
O její spolupráci s lékaři, s policií, s rodinou, s komunitou?
Je to ministerstvo práce a sociálních věcí, které disponuje polovičním rozpočtem této země.
Skutečně poskytuje sociální služby, péči, ochranu tak, jak deklaruje na svých webových stránkách?
Jaká je jeho skutečná politika týkající se rodin?
Často se skloňují děti, odebírání, rozvody, ale co třeba senioři?
Jaká je praxe jejich sociálně právní agendy?
Jedna věc je tragédie.
Ale na smrt jsme připraveni.
Příroda nás obdařila hlubinným poznáním, že smrt není zlá. Zemře každý jeden z nás a nic se neztrácí. Lásku nemůže nic zabít, láska nemůže zemřít.
S tímto šokem se dokážeme vyrovnat.
Čas a odpuštění zhojí i ty nejhlubší rány, život si proklestí svou cestu ke světlu.
Nás však zajímá to, co je horší než smrt.
Ten kanibalistický rituál bulváru a beztrestnost státních zaměstnanců.
Budeme se tomu tématu věnovat více.
Myslím, že zajímá každého z nás.
Požádali jsme Máju o rozhovor. Jsme v kontaktu.
Věříme v dobrý konec.
