Mráz přichází z Kraje
Kolabuje zásobování dochází k násobnému zvyšování cen surovin a energií. Před zimou.
To je správná chvíle na to si připomenout hlavní pilíře zákonodárství v demokratických státech, které mají tuto situaci předjímat a eliminovat.
Tedy zásady tripartity a subsidiarity.
Tripartita znamená, u stolu kde se projednává “rovnovážné sdílení zdrojů a vyrovnaný rozpočet” sedí zástupci odborů, podnikatelů a státu. U nás v době, která předcházela skokovému zdražení účtů za elektřinu z 1,2 na 3,5 tisíce Kč/měsíc a plynu ze 73 tisíc na 102 tisíc/rok, seděli u tripartitního stolu za “odbory/odborníky Maďar/Chrenek/Prymula, za vládu Vojtěch/Babiš a za podnikatele Havlíček/Babiš.
Protože covid je byznys.
O tom žádná. O tom jak covidová tripartita funguje v době vakcinace, píší naši kolegové zde: “Rastislav Maďar se kromě ministerstev, poradních orgánů a státních institucí s Romanem Prymulou střídá i v předsednictví dozorčí rady firmy AVENIER, která řeší distribuci většiny vakcín na covid. Tato firma má jen se státem za rok 2020 smlouvy za 3.128.777.000 Kč.“
O tom, že samozřejmě představitelé tripartity jsou jen špičky ledovce, a zastupují stovky dalších subjektů, pak vypovídá tato hezká infografika ze serveru “Podnikání”, protože skutečně – do jiného sektoru covid nepatří. Byť jsou těmi podnikateli lékaři. I právě proto.
(Zatímco o tom jak by tripartita měla fungovat a nefunguje, vidíme pak mj. zde: https://fb.watch/8TrPt-wZ0i/)
Subsidiarita pak znamená, že moc přichází ne z vlády, ale “odspoda”. Tedy z míst, kde se “stát” dotýká s občanem. Míněno místní zastupitelstva, kraje, úřady, a nyní v době pandemie, státní zaměstnanci: tedy mimo jiné zaměstnanci škol.
Tam jsme sledovali cinknutá data sběru testování ve školách ředitele ÚZIS Duška, který si s pomocí výše popsané “tripartity” MZd a KHS, nechal natestovat ve školách děti, pak ta čísla nepřefiltroval a předal je MZd jako záminku k prodloužení testování.
A na základě podobně cinknutých dat si Kraje s pomocí nemocnic vynutily Pandemický zákon v době, kdy Babiš do krajů volal: “Řešte si covid sami, v místech jeho ohniska”. A za plošný pandemický zákon pak kraje dostaly zpětně příplatky na covidová lůžka, které nemocnicím přerozděloval zřizovatel – kraj. A ze kterých nemocnice vykryly předchozí díry v rozpočtech. A samozřejmě i příplatky pro sebe – některé sestry si nosily domů i sto covidových tisíc, zatímco ženy které jim v logistických centrech tahaly bedny a balíky s dezinfekcemi a kyslíkem, braly 18 hrubého.
Podstatné je, že obratným střídáním zásad tripartity a subsidiarity sledujeme píst, který pumpuje novou a novou energii do soustrojí:
- a) vysátí účinných léků a prevence viru z trhu prostřednictvím proponentů “tripartity” a opačně:
- b) čím dál silnější tlak na vnucení SÚKLem monopolizovaných “zdravotních prostředků” ze strany proponentů “subsidiarity.”
S výsledkem raketového nárůstu zisků zástupců údajné “tripartity” a stejně tak raketový nárůst energie a zdrojů v pásmu “subsidiarity”.
Konkrétně zde máme pár stále se opakujících se jmen (v našem případě Prymula, Maďar, Chrenek) rozmělněných do tisíců bezejmenných podjmen v krajiích a obcích, kteří společně vytvářejí politiku “nepodmíněného příjmu.” Tedy politiku na státu a korporacích závislých občanů.
Kteří prostě už prakticky nemohou žít mimo dosah tohoto pístu. Ani ekonomicky, ani sociálně, ani kulturně.
Takto dochází k tomu, že léky na covid a na jeho prevenci jsou touto klakou blokované a naopak preparáty které rozvíjejí agendu podvolení, jsou tlačené silou.
Ve školách to pak vypadá tak, že jejich ředitelé a pedagogové nejsou vázáni na “rodičovské rady” jak by to mělo být, protože venkoncem to jsou rodiče, které školy platí. Protože rodičům dětí daný kraj ani město/obec, nejsou sto vytvořit podnikatelské ani pracovně-tržní prostředí. Naopak jej úspěšně likvidují. O tom konečně i projekt Úřadujem je. Subsidiarita je o podvolení tripartitě.
A školy se takto staly místem, na kterém jsou rodiče závislí, protože “dojíždí za prací”. Tedy školy jsou zde od toho, aby rodičům hlídaly děti. Aby rodiče na ty školy mohli vydělat v korporátech. Kdy platí, že rozpočet průměrného českého gymnázia o 600 žácích je cca 55 milionů. A že rozpočet Krajů je z poloviny krytý státním rozpočtem. A samotný rozpočet krajů se pak podivným vinutím jedniček a nul obtáčí kolem … samotného kraje. (Viz níže). Tedy že pedagogové berou dvojnásobek toho, co rodiče dětí, kteří na ty učitele vydělávají. A za to už se vyplatí nejen mlčet, ale už i trochu lhát. Nejen sobě, ale i těm dětem.
Obce a kraje tedy peníze na školy berou ze státního rozpočtu a stát samozřejmě “nechce slevu zadarmo”. Takže stejně, jako jsou kraje “povinovány” vládě, tak pak s pomocí škol pro vládu vysávají peníze “svých“ obyvatel. Na základě subsidiarity. Počesku – na základě kombinace politiky udávání a závisti. Tedy zřizovatelé školám přidělují provozní a investiční náklady za to stejné, za co stát přiděluje peníze zřizovatelům: za slídění a za poslušnost.
Například ze Zákona o zadávání veřejných zakázek smí škola ze svého rozpočtu nakupovat to co potřebuje (nebo v době pandemie co potřebují její žáci/studenti), za 400 tisíc korun. Ale zřizovatelé – dnes převážně kraje, jim tuto částku krátí na polovinu. A ještě ji podmiňují “schvalovací procedurou“. A pak už je to snadné. Pokud si to ředitel takové školy nechá líbit a přistoupí na kastraci, pak už to není ředitel, ale kolaborant. A jako takový už jen doručuje státu produkt. Správně obrobeného žáka/studenta. Vedle omalovánek výročních zpráv o tom, jak všichni umí matematiku a všichni absolventi nacházejí pracovní místo (ČR je ve skutečnosti evropský rekordman v počtu nepracujících absolventů VŠ), je to právě represe. Ponižování a deformace dětí.
Výsledkem kombinace tripartity a subsidiarity tedy v praxi je, že ředitelé škol a pedagogové, do dětí odbytují roušky, testy, izolaci, ze kterých bohatne několik jedinců u zdroje tripartity.
Tedy odbytují do nich i stavy úzkosti a obezity, které jsou zásadními imunosupresivy, obzvláště v době růstu a dospívání. A které s sebou zpětně nesou nárůst dětských disbalancí a tedy pohonnou jednotkou covid agendy.
Prostě a jednoduše: ředitelé a pedagogové z dětí ve škole dělají přidušené, apatické a nepohyblivé loutky, které neobstojí nikde jinde, než v průmyslu 4,0. Kde budou obsluhovat roboty nebo digitální síť. Která pojede na ceny energie citované v úvodu. A kterou budou držet v rukou “zřizovatelé” – kraje, které do této rozvodové sítě dodávají “potřebná data”.
Pojdme k nim.
Kapitola dvě: tripartita jako trojtečka
Doba, kdy k vám v noci domů přiběhl k porodu soused porodník v bačkorách z místní kliniky, jsou pryč. Nemocnice byly centralizovány do podoby “institucionalizovaného zdravotnictví.” Tedy do jediného, snadno kontrolovatelného a snadno ovladatelného a přehledného bloku Krajských nemocnic.
Ty pak naviguje skupina hejtmanů a to ve dvou patrech managementu. Máme zde úředníky, kteří jsou odpovědní za zdravotní politiku v kanceláři hejtmana, (Náměstek hejtmana pro oblast zdravotnictví, Vedoucí úseku organizace zdravotnictví, Referent úseku organizace zdravotnictví a jejich “týmy”.) A pak jsou kanceláře “Vedoucích odboru zdravotnictví”, které mají další desítky úředníků s tím, že pověření za Kraj a jeho Ředitele.
A ti pak neustále schůzují, mj.-s řediteli nemocnic. A “ladí noty.” O pacienty jim jde asi jako těm ředitelům, pedagogům a zřizovatelům o dětí. (v tabulce níže vidíte rozpad rozpočtu krajů obecně – infrastruktura, školy, nemocnice, a… kancelář ředitele, a … kancelář hejtmana).
Pro nemocnice to znamená, že kraj, aby dostal svou půlku rozpočtu od vlády, ze které dále financuje nemocnice (a školy), musí za to vládě nosit to, co vláda zpětně potřebuje od svých poddaných – poslušnost a závislost.
A nemocnice, aby dostaly od kraje provozní a investiční náklady, musí doručit totéž : předpřipraveného, tedy nemocného – slabého, bezmocného, nemocného občana, závislého na SÚKLem databázovaných “zdravotních prostředích a protokolech, které vytvářejí divocí jezdci tripartity.
A zde pak vidíme, jak vypadá v praxi ono financování nemocnic. Jak tímto potrubím protékají data, až se přetaví do dalšího vlákna devítiocasé kočky, která nám dopadá na záda. Vláda krajům, v tomto případě za tato “digitalizovaná” tedy syntetická data, platí oněch 31 milionů za “kancelář hejtmana.” A 385 milionů ročně do “kanceláře ředitele.” Zde pak vidíme, co za ony 2,5 miliony měsíčně, dokáže takový jeden hejtman za ODS, pro svého budoucího Premiéra a budoucího Ministra zdravotnictví, všechno vykouzlit.
Na tuto druhým rokem se opakující manipulaci odpovídají statečnější sestry z týchž nemocnic, které vynášejí “raw” realitu, tedy “tvrdá data”. Že k dnešnímu dni je v jejich nemocnici z 2500 pacientů 1000 očkovaných. Ostatně stačí se podívat i do oficiálních statistik a i ty jsou cinknuté. Ale ty náhlé akcenty vloni přehlížených “věkových skupin”, “komorbidit” a “jiných zdravotních zátěží” teď neřešíme.
Pro nás je teď podstatné, že na takto destilovaná čísla se následně chytá “vláda” a posouvá hranici podvolení k protokolu vyhladovění neposlušných. Podobně jako to dělala církev ve středověku. Nebo jako to dělal Hitler. Nebo jako to dělali čeští nacisté i komunisté.
Není překvapující, že lhář lže, ostatně co mu v této chvíli zbývá, ale je neuvěřitelně uspokojivé, krásné a povzbudivé, kolik se najde lidí, kteří i v tomto prostředí už otevřeného fašismu, dokáže pozvednout svůj hlas a postavit se za svou profesi, za své svědomí, za své povolání, poslání. I za cenu rizika, že je o ně on výše popsaný “píst” připraví.
Takže chápeme se: tímto způsobem, hezky odspoda, od lékařů, sester, pedagogů, obcí, měst a krajů, od “zřizovatelů” a jejich “provozovatelů”, najíždějí vlády na protokol vyhladovění neočkovaného, nepodrobeného, ještě alespoň trochu zdravého obyvatelstva. A u těch podvolených očkovaných na povinné třetí dávky.
V době, kdy je zřejmé, že nefugnují nejen ty tečky, ale ani ty boostry. Respektive fungují, ale poněkud jinak. Likvidují lidem imunitu do té míry, že nezvládnou ani chřipku. O těch dalších věcech nemluvě.
Že takto žijeme v prostředí, ve kterém je stejnou měrou blokována léčba a prevence patologií a stejnou měrou je vnucována “rudá knížka” podivných sloučenin, plných ještě podivnějších substancí, materiálů a jejich kombinací.
Výsledek:
Dosud si naši milí očkovaní spoluobčané žili svých 6 měsíců slávy. Nechali se ovládnout představou, že když jsou dvakrát očkovaní, tak jsou vítězové pandemie. A svými výhodami tloukli po hlavách neočkované horšolidi. Zlikvidované agendou, které svým souhlasem s očkováním přitakali a podpořili. Protože od vydání a překladu Plandemie už “neznalost zákona neomlouvá.”
Jsou zde doslova tisíce projektů, občanských hnutí a aktivistů, kteří den za dnem hledají, píší, počítají, překládají a sdílí pravdu. A my jsme malou součástí tohoto obrovského hnutí a právě dnes jsme do něj přispěli jedním malým početním úkolem.
A teď, po půl roce sledujeme, jak našim očkovaným spoluobčanům vyprchala ne vakcina, ta nebyla k ničemu nikdy, ale jejich sebeinscenace. A je úsměvné pozorovat jejich naivitu, se kterou dnes když vidí, že byli za užitečné blbce, tak narychlo říkají: “děti očkovat nedáme.” A ” na třetí už nepůjdu.”
Nechápou, že stojí zase na začátku. Jako před tečkou. Na úplně stejné čáře, jako neočkovaní. Jen posunutí o pár měsíců v čase.
Prostě na třetí dávku půjdou, stejně jako šli na ty první dvě. Nebo nepůjdou do práce, stejně jako my. A jejich dětí se to týká také.
Nekoná se žádná kolektivní imunita, ani žádné mírnější průběhy a nezahlcení nemocnic.
Odhaluje se jenom lidský charakter.
Od “konspirativních teorií” nás zase dělí 6 měsíců. Británie začala o půl roku dříve. Zde je výsledek:
Zde nemusíte mluvit anglicky – stačí se podívat na řeč těla Borise Johnsona, když předkládá tuto jednoduchou pravdu, jak ji komentuje jeden z tisíců aktivistů, Alex Belfied:
“Boris Johnson před rokem řekl: Dvě dávky, rovná se svoboda.”
“A dnes říká: dvě dávky rovná se booster” .
A zde v tomto videu pak vidíme, jak v okolních státech nosí občanské iniciativy trestní oznámení přímo do nemocnic. Protože… za “to” jsou odpovědní ty složky státní správy, které – dle pravidla subsidiarity – přicházejí do styku s občanem.
Zatímco odpovědi “factcheckerů” na statistiky, že po vakcinaci umírá více lidí než na covid, jsou už opravdu jenom úsměvné. V tomto případě Demagog.cz nejen že přitakává původnímu sdělení, tedy že v Taiwanu umřelo po vakcinaci více lidí než na virus, ale odhaluje i celé pozadí výroby digitálních čísel na zakázku: tedy že pokud tito očkovaní stačili zemřít dříve, než se prokázala souvislost mezi jimi nahlášenými vedlejšími účinky vakcinace s vakcinací samou, tak “nezemřeli na vakcinaci”. A jak a proč se taková souvislost neprokazuje, jsme si ukázali výše. Stejně jak se ta covidová čísla digitálních statistik taví, kde jsou ty tyglíky a kde jsou ty informační jedy. Že nejsou ani na Taiwanu, ani v Německu, ani v Británii.
Že jsou ve škole, kam chodí vaše dítě. Že jsou na zastupitelstvu, kam chodíte platit popelnice. Že jsou v ordinaci, kam si chodíte pro recepty.
Ano, je to v nás.
skončíme tím, čím jsme začali. Že to budeme, že to jsme my, kdo tu šarádu zaplatíme. A že tyto účty, tyto faktury, jsou ještě ty lepší…
Závěr
Proč vznikl tento příspěvek? Abychom se ještě více rozčilovali? Ještě více plakali? Ne. Abychom si uvědomili, že ta subsidiarita je v nás. že nemusím jít s doktory do konfrontace na jejich hřišti s jejich právníky, kteří je kryjí za naše peníze. Že nemusím pedagogům vyhrožovat soudem, nebo zaměstnavatelům, že jim otrávíme psa (i když to vše samozřejmě můžeme). Že jim prostě vysvětlíme, jak to je. A jak to bude. Svými slovy. Svým postojem. Svým skutkem. Svým životem.
