O nás

Dobrý den, vítejte na webu uradujem.cz

Tento web není zdí nářků…

i když by na první dojem tak mohl působit. Není tomu tak. Je to koncept o setkáních, je to projekt rozhovorů o stavu této země. O náladě, která na ni leží, jako těžká černá deka.

Je to projekt o setkáních v rámci jednotlivých “NUTS”, jak říkají bruselští úředníci. Tedy lidí v českých krajích a regionech. Nic totiž neposlouží této zemi méně, než uzavřená klec krysího dostihu hypoték, nájmů, leasingů, vyježděných tras, stále stejných tváří, stále stejných požadavků, stále stejných slibů, stále stejné kontroly a nudy. A máme dojem, že právě o tento krysí dostih tady někomu jde. Mít “starosti.” Mít “málo času” a “málo peněz.” Mít hodně stresu, hodně nudy, hodně starostí a hodně klacků pod nohama. Být znovu buďto “praporky vyvěšuji a daně platím”, nebo být znovu vězněm ve své vlastní zemi.

Ačkoli kořeny tohoto projektu vězí v Liberci, jedná se o celorepublikový projekt. Vzniká v golfovém rezortu v Karlových Varech, stejně jako si našel své partnery ve vinařských sklípcích Jižní Moravy, v přírodním parku Malý Ještěd nebo v klubových hospůdkách pražských Vršovic.

Jeho autory jsou úspěšní Češi. Přesněji Češi a Češky, kteří se za úspěšné považují. Nebo ještě přesněji: Češi, které za úspěšné považuje jejich sociální a kulturní komunita, kterou nemusí být nutně ani oficiální statistická data, ani stát. Naopak. Tyto dva subjekty se od sebe čím dál více vzdalují. Stát se od autentických a spontánních komunit a projektů vzdaluje úměrně své snaze penetrovat do každé oblasti našeho života. Nůžky mezi námi a státem se rozevřely do té míry, že jejich špice už leží znovu za hranicemi této země. Alespoň pro 250 tisíc mladých Čechů, kteří po škole zamířili za hranice. Za svou profesí,  za svým výdělkem, za svým snem.

Subjektivní optikou svého úspěchu jsou autory tohoto webu Češi a Češky, kteří zůstali. A kteří se nenechali nasát gravitační silou hlavních existenčních a existencionálních proudů současného pracovního trhu: státních institucí, korporátů, montoven a řetězců. Nebo kteří nasáti byli, ale nehodlají se s touto situací smířit.

Molochů jenž píší algorytmy životních programů 83 % Čechů.

Tento projekt vzniká v rozdělené české společnosti

Rozšířená verze webu úřadujem.cz vyplula do divokých vod internetu v září 2019, tři měsíce po vyhlášení výsledků voleb do Evropského parlamentu.

V roce 2014 byla celková účast Čechů ve volbách do Europarlamentu 18%, v Karlovarském a Ústeckém kraji 12%. Letošní účast byla o 10% vyšší. Přesto, v rámci Unie, za námi bylo již jen Slovinsko a Slovensko.

Jedním z vysvětlení je fakt, že obyvatelé většiny českých, moravských a severočeských krajů, ani po 30 letech deklarací o civilizovanosti a kultuře české politiky a demokratické státnosti, nejsou v Evropě.  A s nimi nejsou v Evropě desítky tisíc hektarů české zemědělské půdy, lesů a vod, stovky tisíc hospodářských zvířat, tisíce novodobých otroků pracujících v českých dotovaných továrnách a provozech. S nimi není v Evropě logicky ani zbylých 72 % českých “nevoličů“, kteří tvoří politický kýl této země.

Nejen přímo zklamání, neúspěch, život v exekucích, práce v chudobě nebo v dluhové pasti, ale i život bez možnosti dosáhnout na investice, úvěry, subvence, povolení, je zrcadlem proklamovaného úspěchu našich politických stran, oficiálních dat našich ministerstev a úřadů.

Ve skutečnosti desítky tisíc obyvatel této země je oficiálně na svobodě, fakticky však uvězněných.

Uvězněných v nikdy nekončících soudních procesech, které je svými náklady oškubou až na kost. Sevřeni desítky let v konkurzních řízeních, úředních procedurách, správních řízeních, stavebních povoleních atd. V lepším případě čekáním na lepší práci, na lepší život. 

Mainstream dokáže mluvit o symptomech rozdělené české společnosti, nedokáže ale mluvit o jejich příčinách. U nás se vůbec o spoustě věcí nemluví.

Nemluví se o počtu zničených, zastavených a zakázaných projektů, zruinovaných rodinných firmách a podnikatelských plánech.

Nemluví se o posttraumatických stresových syndromech vzniklých z kontaktu se “státem”.

Nemluví se proto ani o skutečných příčinách rozdělené společnosti, která je jejich plodem.

Všechno je báječné až do doby kdy přijdou volby a najednou celý svět hledí na českého prezidenta, který se nemůže vybelhat z auta, do kamery hrozivě koulí očima, mluví podobně jako osoba dementní či posedlá a jako jediný státník, při společném fotografování se zahraničními státníky, sedí.

Přesto je prezident České republiky oficiálně naprosto zdráv a my jsme 8 let nuceni opakovat tuto lež. Stejně tak oficiálně podle mainstreamových informací a Ministerstva zemědělství je naprosto v pořádku, že Státní zemědělský a intervenční fond vyplácí premiérovi této země evropské dotace, ačkoli byly určeny k jinému účelu nebo byly z Bruselu zastaveny. A my musíme tuto lež opakovat s tímto ministerstvem, s touto státní institucí, s našimi úřady a orgány. Musíme opakovat, že Agrofert není firma českého premiéra a že český premiér nepatří před soud. A nejen to, musíme opakovat, že naši státní zástupci nepochybili a že žijeme v právním státě.

Adaptovali jsme se na stovky lží – abychom se “nevyloučili”, protože víme co by nás čekalo.

Spadli bychom mezi ty stovky tisíc Čechů, kteří jsou nepřiznanou, nechtěnou, ignorovanou a obviňovanou obětinou politické lži a oficiálního informačního pole.

Lži o státě, ve kterém každý jeho občan má stejné příležitosti uživit sebe a svou rodinu, má rovný přístup k právu, k informacím, k veřejným zdrojům, k podnikání a k investicím.

O státě, který měl být naší zemí, naši otčinou, naší vlastí, naším domovem. Naší oporou, naší hrdostí. Vizitkou našeho úsilí a schopností.

A není.

Reagujeme na stav české přírody a důsledky změn klimatu

Při pohledu z družic planeta hnědne, usychá. Při pohledu z Liberce Ještěd hnědne a odkrývá své kamenné podloží.

Nemění se však jen přírodní, geologická, klimatická a biologická diverzita, neubývá jen rostlinných a živočišných druhů, ubývá i těch lidských.

Na vyhynutí je lidský druh z rodiny obětavých, kreativních, samostatných, soběstačných, veselých a zdravých. Naopak se spolu s kůrovci přemnožil druh zavrtávající se pod kůži, do peněženek, do rodin a do práva osobního rozhodování. Vznikl nový sociotyp slídící pod tenkou slupkou našeho soukromí, sledující naši elektronickou stopu a výpisy z účtů, parazitující na našich příbězích a životní síle.

Díky této politicko-kulturně sociální anomálii rapidně ubývá myšlenek, nápadů, entuziazmu a plodnosti jako takové, obyvatelstvo tloustne a hloupne.

Na druhé straně se nebývale naklonovali tupí replikátoři sociálně – ekonomických fraktálů, agregovaných povrchních dat, konzumních archeotypů. S pomocí digitální techniky dokáží  nakumulovat neuvěřitelné množství informačního braku a rozestřít je mezi námi jako další vrstvu temného smogu.

Tento projekt vzniká z důvodu změny struktury společnosti

Malé a střední podniky v průměru za celou EU-25  zaměstnávají zhruba dvě třetiny zaměstnanců, vytvářejí však více jak polovinu přidané hodnoty. Byla by ještě vyšší, kdyby v Evropě nebylo zemí jako je naše.

Od roku 1993 sledujeme, jak se struktura zaměstnanosti z hlediska profesního zařazení vyvíjí setrvale směrem k velkochovům. Montovnám, kancelářím a úřadům, které produkují lidi nesamostatné, nezodpodvědné, nerozhodné, plytké, závislé, slabé, nemocné. V případě politiků, státní správy a státních zaměstnanců jsme velkochovem za nic nezodpovídajících entit plně závislých na vnějších zdrojích, čili na cizích penězích.

Nebo jinak –  jaký může mít tato země prospěch z trendu, podle kterého sice mají roboti  nahradit až 2 miliony pracujících, ale nikdo neví, kolik kusů hospodářských zvířat přežije příští suché léto? V době, kdy příroda nejvíce potřebuje člověka a člověk přírodu, počet zemědělců a lidí, kteří jsou schopni přežít venku, klesl ze 126 tisíc na 68. Počet řemeslníků a opravářů spadl z více než milionu v roce 1993 na současných 865 tisíc.

Na druhé straně, od roku 1993 do roku 2017 vzrostl počet úředníků z 386 tisíc na 510 tisíc.  Ve veřejném sektoru v roce 2019 celkem pracovalo 634 tisíc lidí z 4,8 milionu pracujících Čechů, a tento rok na ně pracujeme o další týden déle.

Po desítce let proklamací a úkolů zadaných a předžvýkaných z Unie, průměrně česká firma stráví úřadováním 233 hodin ročně, tedy znovu o 33 hodin více než loni. A stavební řízení stále trvá 246 dní, navzdory nátlaku z Bruselu a slibům Ministerstva pro místní rozvoj. Soudy se stále vlečou roky, některé dnes již desítky let. Policie je mimo mísu a lépe se jí vyhnout. Většina trestních oznámení skončí odložením nebo ve správním řízení. Spravedlivý soud” je determinován hodinovým honorářem právníka, který je spolehlivým filtrem cesty k českému právu.

Nelíbí se nám to a chceme o tom mluvit, mluvit o tom, jaký konkrétní dopad to má na naše konkrétní životy.

Vzniká z nového způsobu komunikace, vzdělání a výzkumu

Dříve lidé psali knihy a dopisy, dnes vytvářejí projekty, které vznikají on-line a do kterých jsou zapojeny tisíce lidí. Vynořují se z nicoty mlčícího vesmíru jako erupce vynesené do veřejného prostoru svou emocí, motivem a záměrem. 

Během evropských voleb v Německu jediný youtuber získal 9 milionů shlédnutí svého klipu odsuzující politiku CDU. Což je více, než kumulovaný zásah volební kampaně této strany.

Ani my nemáme problém dosáhnout milionu shlédnutí svých snímků na Google nebo stovky tisíc lajků na Facebooku a na webových projektech.

Po této první fázi přichází další – jejich propojování. Chceme najít podobné projekty sdružující lidi podobně smýšlející, a pomalu budovat síť, která se odlepí od současného informačního pole.

Chceme jiný stát, jinou zemi a jiný život.

A víme, že nejsme sami.

Hledáme také vás

Pro tento projekt hledáme ty, kteří “hrají ve stejné kapele.”

Ty kteří už za sebou mají nějakou zkušenost, publicistickou práci a podnikatelské či veřejně prospěšné projekty. Lidi, kteří jsou zajištění, zajišťují ostatní a kteří mají jako my čas věnovat se něčemu jinému, než prostému přežití.

Společně chceme, máme chuť, cítíme jako povinnost, jako svou občanskou a lidskou odpovědnost, zabývat se problémy a tématy, které dusí tuto zem.

Těmi, kteří propadli kolonkami statistik, titulků médií i z lidské paměti.

Těmi, kteří už nejsou cílovou skupinou nového finančního produktu, ani voliči zbrusu nových politických uskupení.

Podíváme se kam přichází těch 270 dní naší práce ročně.

Kdo s nimi nakládá a jak.

Nebudeme klepat na zavřené dveře redakcí, úřadů ani ministerstev, sami si vytvoříme kroniku o době, ve které žijeme, o našich životech, o naší naději.

O zemi, ve které bychom chtěli žít a kterou bychom chtěli předat našim dětem.

A věříme, že se nám to podaří spolu s vámi.

Neváhejte nás jednoduše kontaktovat přes kontaktní formulář.

RSS