0
sdílej

Rozhovor – Karel Hynek: “Půda patří Bohu, úroda sedlákovi.”

Pane šéfkuchaři máte z pražského hotelu Paříž nějaké novoroční přání pro “regiony”?

Jako šéfkuchař bych byl v první řadě rád, kdybych byl v regionech častěji. To by bylo tehdy, kdybych tam mohl nakupovat kvalitní české potraviny. Což tak zatím není. Každý rok jezdíme s naším F&B manažerem pro francouzská vína a za ty roky znám dobře tamní venkov a sedláky.

A pak jedu nakupovat na český venkov a vidím ten rozdíl: stále ještě nejsme nejen v Evropě, ale ani v Čechách, který znali moje prarodiče, kteří pracovali v oboru.

Vidíte to jako současně diskutovaný problém velkokolchozy vs. rodinné farmy?

Ne tak úplně. Malý zemědělský podnik je v režii českého státu malou kopií velkého. A to zcela logicky. Rodinné farmy se chovají podobně, jako ty korporátní: dotace na plochu, to znamená ne na produkt nebo pracovní sílu, je nemotivují k tomu na půdě něco “dělat”. Což je smyslem slova zemědělství. Průměrná rodinná farma od SZIF dostává 200 – 250 tisíc ročně. A za ty si plní vlastní ledničky. Proto ani na rodinných farmách kvalitní a cenově dostupné, protože dotované jídlo, nekoupíme.

To je v Evropě nebývalé. Kdo má půdu, kdo chce dotace, produkuje kvalitní potraviny pro trh. Lhostejno zda národní nebo lokální. U nás po venkově ujedete stovky kilometrů a najdete posekanou trávu, řepku, centralizovaná sila a velkochovy zvířat, která celý život neviděla slunce.

Zřejmě mluvíte o tom, že Unie nyní navrhuje, aby se zrušily platby vyplývající z vlastnictví půdy – tedy politika platby na plochu. S odkazem na to, že u nás, myšleno Visegrád, Rumunsko, Bulharsko, byla zemědělská půda nabytá rostodivným způsobem. A v jejím následném dotování je zaklíčován starý komunistický systém hospodaření: “kdo nekrade, okrádá rodinu.” Dnes: “kdo neokrádá Unii, okrádá stát.”

Bohužel, z dlouhodobého kontaktu s mými dodavateli z venkovských rodinných farem ten problém znám a vím, jak dlouho a marně usilujeme o jeho řešení.

Vezměte si náš hotel Paříž: ano, je to klenot uvnitř klenotu Prahy. Ovšem jeho vlastnictví nás zavazuje, nemůžeme z něj mít jen výhody. A závazek znamená investice, marketing, produkt, který se stále musí přizpůsobovat požadavkům trhu. V mém případě novým dietickým a gastronomickým směrům. Hosté chtějí kvalitní, pestré, čerstvé místní  jídlo, a kladou čím dál větší důraz na jeho udržitelnou produkci. Ptají se na jeho původ, uhlíkovou stopu, způsob chovu nebo pěstování. A my jsme zde od toho, abychom jim přinesli stejnou kvalitu, na kterou jsou zvyklí z Londýna nebo z Paříže. Protože od nich chceme stejné peníze.

Asi vím, kam míříte…

Samozřejmě. Podobně je tomu se zemědělskou půdou. To je příležitost, ne zdroj bezpracného zisku. To je veřejný zdroj naší obživy, obživy našich dětí. Odvěků na evropském kontinentu platí: „Půda patří Bohu, úroda sedlákovi.

Dotace na “plochu” a ne na “úrodu” platíme my všichni. A to několikrát. Posíláním a přerozdělováním z Unie a pak za to, že za tyto dotace nedostáváme to, co jsme si zaplatili. A kupujeme to jinde. A nakonec za tu ostudu, kdy bereme peníze od evropských regionů, které jsou chudší než naše, protože u nás nemáme ani španělské pouště, ani Alpy.

A pro nás, kteří obsluhujeme zahraniční hosty platí, že česká politika: “přece to tam té Evropě nenecháme,” je politika, která nás v budoucnu přijde draho. A to my kuchaři nechceme. My jsme na konci toho řetězce, a my od státu nedostaneme nic. Naopak.

Takto se dostáváme k dalšímu tématu: Vaše rodina po generace podnikala v oblasti výroby potravin, konkrétně uzenářství, a její tragický poválečný osud je součástí  příběhů Paměti národa. Praha je plná příběhů o tom, jak dopadli živnostníci po roce 1948: hospodští, uzenáři, cukráři, pekaři, hoteliéři. Vidíte nějakou souvislost mezi současnou situací, kdy jsou tyto živnosti spojené s jídlem a výživou “národa”, znovu terčem pronásledování a šikany?

U nás v Praze je to chronický problém. Jenom hygiena, která po nás šlape. Z jedné strany byrokraticko-horlivý nástroj likvidace živnosti a z druhé strany zde sledujeme jednu neuvěřitelnou aféru za druhou. Hlavní hygienik Vít byl odsouzen za rozsáhlou korupci, Valentův odchod z této funkce byl rovněž plný otazníků a současného ředitele pražské hygieny Jarolímka vyšetřuje policie za to, že vydíral své podřízené, že pokud mu neodvedou část z platu,  tak je vyhodí. Z platu úředníků, které platíme my. A tuto “živnost” vykonával s návodem: “když nemáš, ber úplatky”. 

V regionech tomu není jinak. Půda se tam přes pozemkové fondy, ministerstva a soudy dostávala do rukou organizovaných skupin překupníků z měst. A pak se vstupem do EU, přišel Program rozvoje venkova, dotace a spolu s ním přišli ke slovu “lobbisté” u Ministerstva zemědělství. V podstatě další vrstva organizovaného zločinu. Ta dokázala nákup hektaru půdy, privatizované za 50 tisíc korun, kapitalizovat až na dnešních 12 tisíc dotací za rok. Aniž z ní, jak sám říkáte, máme jídlo. Pro vás, pro nás, pro obchodní síť, pro naše školy nebo nemocnice. A hned poté, co je tímto způsobem “privatizovali”, developeři jako např. Petr Krogman, půdu prodali další mafii. Nemusel to být zrovna Agrofert. Například Radovan Vítek vlastní v Lužických horách 16000 hektarů, aniž má se zemědělstvím cokoli společného. Takto z venkova a z Unie těží 200 milionů dotací ročně.

Na produkci “bio hovězího” která je problematická právě z důvodu současně doporučované stravy, která minimalizuje červené maso. Na které samozřejmě naši spotřebitelé s českými nedotovanými platy nemají, protože mj. v tržní ceně bio svíčkové rozhodně nejsou zohledněny dotace. Proto jediná produkce podhorského zemědělství v podstatě zmizela z pultů obchodů a my kupujeme hovězí ze zahraničí.

Máte pravdu. Když se jdete podívat například do Tesco v Novém Boru, tam pro místní kupní sílu, v regionu, přes který se otáčí ty stovky milionů dotací na zemědělství, neudrželi ani masný pult…

Náš současný problém je, že pokud si takto pár desítek let pohazují  české úřady a ministerstva mezi sebou korupci, podvody a trestnou činnost, tak hanba dopadá na nás všechny. A naše klientela je mezinárodní a není hloupá.

Vidíte nějaké řešení?

Sleduji projekt Úřadujem a oceňuji vaše propojování historických i mezinárodních linek a kontextů. Kořeny zločinu v této zemi, na naší půdě, dosud nebyly přeseknuty. Za posledních 30 let má současný stát na svědomí mnoho nových obětí a je lhostejné, za jaké “demokratické” vlády byli tito lidé zlikvidováni.

Proto se musíme naučit rozumět prstokladu zla a lži. Jinak nás zadusí.

Nejsem ochoten své jméno a práci, značku svého zaměstnavatele a majitele hotelu Paříž, propůjčovat politickým a rozpočtovým hrám, které diskreditují naši pověst, naši poctivou práci, naše výsledky.

Je třeba se od politiky současné české vlády a samosprávy nejen distancovat, ale ukázat, že tuto hru známe. Že ji rozumíme, že ji umíme bez cenzury reflekovat, a že v žádném případě nejsme její součástí. A že na ni nepřistupujeme.

Že nikdy nebudeme součástí politické lži, korupce a zastrašování.

Děkuji vám za rozhovor. Mimochodem, co dnes vaříte?

Snažíme se jít pořád dopředu. A Jako každý rok, máme své vánoční i silvestrovské menu vyprodané půl roku dopředu.

Může se ti také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

RSS