Úvod: My všichni jsme Tchajwanci

Představte si, že následující text čte Tchajwanec nebo Australan. Protože v takovém světě dnes žijeme. Díky internetu a sociálním sítím jsme se stali globálními autory i nadnárodními čtenáři současně. A druhý rok společně žijeme ve zřetelné globální operaci, nazvané covid.

Přesto je slovo globální tím nejvíce kluzkým slovem žurnalistického slovníku posledních 20 měsíců. Zatímco covidová operace je jednoznačně řízena i koordinována nadnárodně, její odpůrci jsou pronásledování, diskriminováni, penalizování adresně a lokálně. V ČR existují desítky projektů tzv. fact-checkerů nebo “demokratických a evropských nadací” jejichž autoři nedělají nic jiného, než denunciují projekty občanských iniciativ a jejich informačních kanálů. Situaci máme ztíženou proto, že tento text je o velkém tabu. O práci české žurnalistiky v době pandemie. O její úloze a podílu na demontáží demokracie a právního státu.

O tom, že nelze tak jednoduše napsat, že česká žurnalistika je buďto politické či korporátní PR, nebo statistický podvod, zbabělost, nebo informační smog nebo že je opsaná a zaplacená z not globalistů, sorosovy nadace… do této vrstvy odporu nepatříme, pokud chceme převzít odpovědnost za budoucnost této země, je třeba se jasně postavit na pozici neuhýbavých a jasných stanovisek a ty nejen vysvětlit, ale i verifikovat a obhájit. Jmenovitě a adresně.

Žurnalistické sdělení se od proklamativních a nicneříkajících litánií a překladů odděluje adresností. Tedy ochotou přijmout riziko. Případně trest. Je tedy nutné obsah sdělení doložit, ozdrojovat, zasadit do správných kontextů dobových, historických a mezinárodních. To je ovšem téma tak široké, že je možné začít z jakéhokoli místa či konce a nikdy se nedobrat výsledku..

Protože se nacházíme v takovém bodě lidských dějin, že prakticky jakékoli slovo či věta, které neopakují katechismus covidismu, jsou superpočítači okamžitě detekovány a jména jejich autorů zveřejněna, jejich komunikace blokována, jsou veřejně pronásledováni uráženi jako heretici a automaticky zařazeni na potupné seznamy “dezinformátorů” a “agentů Ruska”, “konspiračních teoretiků” a “antisystémových webů.” Čímž jsou například diskvalifikováni na “trhu práce,” jejich děti nemají přístup ke kvalitnímu vzdělání…Tedy jedná se o naprosto stejný postup, jako tomu bylo
za Bachova absolutismu, německé okupace a za komunistické totality. Jen tentokrát díky digitálním technologiím dovedeným ke zvrácené dokonalosti.

Jak vzniká mediální odpad a monopolizované informační pole.

Česká covidová žurnalistika posledních dvou let je tak schematická, že se nelze vyhnout otázce, zda ji ještě píší lidé, nebo aplikace. Mediální produkty jsou záležitostí formulářů, stereotypních postupů, stopáží, počtu slov, rubrik, jmen. Jejich obsah pak tvoří předem dané a jednotné seznamy. Seznamy autorů, témat, teritorií, událostí, osob, kalendářů.
Osobností “hodných” a “zlých.” Z těch se pak taví národní realita vystavená na nadnárodní ideologii a psychologické operaci, v našem případě dodatečně nazvané pandemie.

Nejprve existují seznamy “přátel systému”. Budete se divit, ale pro “mediální rok” daný Medianem a výzkumem čtenosti a poslechovosti daného média pro účel zadávání reklam, jsme jich napočítali více, než cca 1000. Mají určitou vnitřní strukturu (politici, sportovci, celebrity, vědci, zahraniční…) Určité procento zůstává na seznamech déle, zbytek se mění. Mají přesně daný slovosled představení, i roli v dané hře i kalendář…

Takto naopak vypadají seznamy “nepřátel systému”

Existují na Tchaiwanu stejně jako v Austráli, Rusku, Číně nebo v Hondurasu. Toto jsou naše, české:
https://manipulatori.cz/prehled-dezinformacnich-webu-projektu-a-lidi-siricich-dezinformace-oaktualni-pandemii/
https://manipulatori.cz/prehled-dezinformacnich-webu-projektu-a-lidi-siricich-dezinformace-oaktualni-pandemii/
https://www.mytimi.cz/dezinformacni-texty/
https://www.iniciativa-snih.cz/seznam-dezinformacnich-webu/
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/frantisek-vrabel-dezinformace-web-koronavirusrusko_2012010712_tzr
https://mobilenet.cz/clanky/seznamcz-nove-upozornuje-na-dezinformacni-weby-42524
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zebricek-nejuspesnejsich-dezinformatoru-vede-spd-icsakova-148558

Názvy, jména, kontakty na těchto denunciačních seznamech bývají nepřesné, staré, samotný popis jejich činnosti nebo autorů bývá hanlivý, lživý, urážlivý a především nedoložený. Informace o nich jsou na první pohled primitivní, simplicistní, schematické, ideologické a agresivní, citace účelové a vytržené z kontextu, při jejich procházení si není možné nevybavit udavačské a kolaborantské formulace a styl typický pro konfidenty z období nacistické okupace či z dob pouličních výborů KSČ a pomocníků Veřejné bezpečnosti. Snahou “slušného občana” je pak držet se co možná nejdále od takto označených “dezinformátorů”, protože ví, že je velmi snadné rozšířit jejich seznam a přijít o práci nebo o peníze.

Přes to jsou tyto doslova informační odpadky dnes jedním ze základních zdrojů mediálních sdělení týkajících se konkurenčního, mocenského a vlivového boje mezi “mainstreamem a internetem.” Mezi politickou ideologií, exekutivní mocí a občany. Mezi hnutím odporu proti demontáží právního státu a demokracie a jeho proponenty. Autoři těchto novodobých seznamů STB dělají špinavou práci, profesně jsou zcela v oblasti žurnalistiky nekvalifikovaní, jejich výsledky jsou směsí skutečně podle amerických, evropských, čínských resp. dnes globálně totalitních not opsaných nesmyslů a lží, jako takové jsou neverifikované, nevyvážené, protistrana nedostala prostor je komentovat ani vyvrátit, prostě jedná
se o čistou politickou a mocenskou manipulaci bez jakékoli informační hodnoty.

Ovšem právě o ně a právě proto následně opírají své urážky a denunciace žurnalisté profesionální, z médií hlavního proudu. Respektive kdykoli je prokázána nepravda a lež (viz například dnes oficiálně přiznaný laboratorní původ viru covid-19 vs. mediální dehonestace a cenzura rozhovorů s dr. Pekovovou, která na toto upozornila jako u nás první odbornice – tak útok zůstal, omluva se nekoná. Čistě proto, aby dr. Peková mohla zůstat na seznamech tzv. nevěrohodných zdrojů a s ní i výsledky jejího dalšího pátrání a práce, například o skandálních okolnostech výsledků schvalovacích procedur vakcín Pfizer.

Tímto faulem jsou všechna její vědecká bádání či investigace diskvalifikována z informačního trhu jako “dezinformace” – čistě proto, že ona sama tímto podvodem zůstává na seznamech dezinformátorů, takto je denunciována celá Paralelní lékařská komora, v jejímž středu dr. Peková stojí a takto bychom mohli jít na těchto denunciačních seznamech jméno po jménu, jednu nezávislou občanskou a profesní iniciativu za druhou).

Autoři médií hlavního proudu se za urážky osobám uvedených na “seznamech nepřátel systému” neomluví, mj. protože se právě skrývají v takto zřetězených a systémem placených informačních sítích, které se následně cyklí s BIS a dalšími složkami státní i nadnárodní moci.

Úvod do žurnalistiky: co to je editace

Protože nás čekají místa prudkého stoupání i slzavých údolí, tak pro otevření 160 stran následujícího textu jsme vybrali příklad, kde mediální komplot může ublížit nejméně. Jméno známého české rockera, který je sice vláčen na výše zmíněných udavačských seznamech, ale v jehož kauze, na rozdíl od níže citovaných příkladů, nejde o život. Vybrali jsme si jej také z důvodu budoucího překladu, tedy že mainstreamové promotion jedné z dalších pavědeckých teorií dobře vynikne právě v měsíci výročí boje za svobodu českého slova, v listopadu 2021.
Jdeme na to.

16.11.2021, tedy den před Výročím boje za
svobodu a demokracii, Český Rozhlas převrátil z nohou na hlavu obsah rozhovoru se známým českým rockerem Danilem Landou, vůdcem jedné odnože českého odporu proti pandemismu. Postupoval tak aby jej veřejně urazil a denuncioval a na základě této denunciace jej následně vystavil veřejnému lynči v souvisejících médiích hlavního proudu. Své informace Český Rozhlas čerpal ze seznamů tzv. dezinformátorů, dále z nezávislých
internetových portálů a webů, kde slídí po
účastnících odporu proti totalitním praktikám.

Jméno Daniela Landy je uvedeno na seznamech “nepřátel systému” mezi stovkami dalších českých odpůrců covidové totality a jejich projektů. Ale Daniel Landa je v trnem v oku médií hlavního proudu proto, že více než ostatní jim bere obecenstvo a má velkou společenskou podporu. Tak a teď to musíme dokázat.

Jak to Český Rozhlas udělal, proč to udělal, s
jakým cílem a s jakým výsledkem. Začneme tím, čím se hájil autor této dezinformace a tiskový mluvčí ČR: tedy že informační a ideologickou manipulaci lze skrýt za tzv. editaci. Za jeden z nástrojů převyprávěného žurnalistického sdělení. (Konkrétně jim dáme prostor níže). Začátek této práce bude tedy tom, jak vzniká zkreslený obraz naší reality. Tedy že rozhovor či zpráva tak, jak s nimi jako s koncovými produkty mediálních domů přicházíme do kontaktu, nevznikají na místě události, ani tak, jak uvádějí jejich aktéři či svědci, ale že
vznikají před jejich výrobou, v redakci. V první řadě samotným jejich výběrem. Zadáním. Dále výběrem jejich autora, jeho technickým vybavením, scénářem. Následnou technologickou a redakční úpravou. Poté umístěním v budoucím vysílání a nakonec – a to především – jejím právním a politickým krytím.
Tedy zpět na začátek – jejím zadáním.
Její politickou objednávkou.

Podstatné je, že při tvorbě obsahů v mainstreamových médií my jako občané stojíme od počátku v nerovnovážné situaci.

Na straně médií jsou technologie, týmy, právníci, tiskoví mluvčí. Na druhé straně stojí občan. Je to podobné jako když přijde do covidovými opatřeními šikanované, z větší části zničené či zkrachovalé kavárny nebo galerie, kontrola řekněme KHS. A má sebou rovnou policii ČR.

Tak tak nějak pracuje žurnalistika hlavního proudu v terénu a při kontaktu s občanem. Ale to předjímáme. A zde už můžeme být konkrétní a uvést jméno Daniela Landy. Jméno, které je od samotného počátku diskvalifikováno v mainstreamovém i politickém informačním prostoru, protože je “na seznamech”. Jméno, které je možné beztrestně vláčet a urážet médii, jejichž zaměstnanci jsou krytí právě politickou objednávkou a jak si ukážeme, penězi daňových poplatníků.

A nyní ještě konkrétněji.

Skončíme Českým Rozhlasem, začneme Českým Rozhlasem. Autor onoho údajného rozhovoru se jmenuje Vít Svoboda.
Devadesáti procentům Čechů to jméno nic neřekne, za Norimberkem se toto procento dostane na rovnou stovku. Zato ale každému Čechovi něco řekne jméno Daniel Landa. Zde tedy začíná onen redakční kalkul výroby ne zprávy ale poslechovosti. A následně výběr “redaktora”, který pro tým své redakce a její manažery uloví denní dávku desetiminutovky orwellosvské nenávisti proti “nepříteli.”

Jednou větou o co v tomto případu jde. Vybrali jsme pro naše globální publikum srozumitelné téma: Vyžívání se médií v sadistickém týrání obyvatelstva pod záminkou “boje s covidem”. Konkrétně se jedná o to, že nesnesitelná buzerace a teror živnostníků a řemeslníků ve prospěch nadnárodních korporátů v listopadu 2021 dospěla v ČR do té fáze, že ožebračila desítky tisíc rodinných firem a řemeslníků. A že na Vánoce a Nový rok se jim covidistický komplot chystá
zasadit další ránu, pro mnoho z nich smrtelnou.

Jde o to, že média se druhý rok zjevně ukájejí výše jmenovanou metodou “reportáží” na tom, jak ideologie pandemismu ztýrané majitele krachujících podniků opravdu bolí. Přinášejí aporty svým investorům a těm správným zdrojům o tom, zda jsou už občané skutečně ponížení. Zda se zvrácené moci poklonili až k zemi, zda opravdu dost trpí. A z druhé strany tatáž média stojí v cestě komukoli, kdo se jich zastane a nazve věci pravými jmény: že toto není
demokracie, toto je tyranie. Tito zastánci jsou pak, právě z důvodu že jsou naprosto neopodstatněně vedeni na seznamech “nepřátel systému” a “dezinformátorů,” těmito médii štvaní stejně, jako ti svobodní podnikatelé.

A národní vlády orchestrované jediným scénářem pak médiím zpětně dodávají mučící nástroje v podobě čím dál nelidštější legislativy, založené na další z mnoha pseudovědeckých teorií o výrobě nadčlověka, který bude dominovat nad všemi přírodními vlivy, procesy i koloběhem života a smrti. Český stát, který se zaklíná rakouskými a německými vzory, kopíruje jejich represivní komponenty, ne však jejich kompenzace a pomoc takto likvidované střední vrstvě, která to má v postkomunistických státech asi tak o 500% těžší než v Západní Evropě.

A Daniel Landa se šikanovaných živnostníků zastal. Pomohl pozdržet čistky v kavárnách, klubech, klubovnách, tělocvičnách, hotelích a v restauracích, kde se nikdy “covid” nešířil výzvou, která měla zaměstnat pracovnice z KHS. A právě na tuto chvíli čekala servilní mainstreamová média jako na záminku, aby si vyřídila své účty s konkurentem, který jim svou vlastní sledovaností a popularitou mocně konkuruje. A aby samozřejmě – si udržela svůj přístup k “adrenochromu” týraných českých podnikatelů – před vánocemi především trhovců, na ty dojde o týden později. A 16.11. nám konkrétně Český Rozhlas přišel ukázat, že “co je povoleno koňovi, není povoleno volovi.” Je to v Tchajwanu srozumitelné, že?

Je.

Protože odtud nám naši čtenáři i kolegové podávají identické příběhy. Je to globální narativ covidové agendy. Ničit lidskou svobodu a právo na uživení sebe a své rodiny na úrovni jakékoli formy jejich projevu. Až do … úplného převzetí kontroly nad soukromým sektorem… ale to předjímáme. Postupujme krok za krokem. A zde už je mediální praxe, jejíž je obětí každý jeden z nás.

Kdyby redaktor Českého rozhlasu zazvonil na dveře (mobil) Daniela Landy o otevřeně řekl, co chce: tedy že: “já jsem od šéfredaktora dostal nařízeno, že jestli si chci zaplatit nájem a jídlo, tak musím přinést do redakce váš hlas, protože je známý, a my z něj pak ve studiu vystříháme zprávu, že jste “zavinil smrt tisíců lidí, kteří kvůli vám onemocněli covidem” nebo že jste “zbabělec, který odvolal svá slova.” A tím, s pomocí kolegů z dalších médií, pomůžeme orgánům činným v trestním a správním řízení, aby vás pořádně zmáčkl. Protože jim vítr do plachet nafouká řev davu, který rozdráždíme my. A my pak budeme mít zase o čem vysílat a čím se ukájet.

Tak kdyby to řekl redaktor rádia po pravdě, se s ním nikdo bavit nebude. Stejně jako kdyby redaktor Českého Rozhlasu Landovi čestně přiznal: udělám proto, že:
a) nám ubývají posluchači,
b) ti kteří nám neubývají nás nenávidí,
c) a já to udělám rád, protože smrt je mým řemeslem.

Prostě kdyby řekl novinář co má za lubem hned ve své první větě, tak mu Daniel Landa nebo kdokoli jiný zabouchne dveře před nosem. Když ale začne: “ó mistře, udělám s vámi rozhovor na téma vašich aktivit, jak si jen budete přát”… tak … je to sdělení srozumitelné našim australským čtenářům? Co myslíte vy? Je, že?

Na této planetě není člověk kterému je v listopadu 2021 třeba vysvětlovat, co to jsou mainstreamová média a jejich praktiky. Kdekoli na světě je dnes známo, že své skutečné zadání musí žurnalista svému “zdroji” zatajit. Dostaneme se k tomu v průběhu této práce ještě několikrát, typicky v případě Zdravého Fóra, nebo zdravotní sestry Petry Rédové a dalších občanů, kteří se s médii soudí, bohužel každý zvlášť, a každý sám za sebe a za své. Zatím.

Zde pro pořádek: Kdo je Daniel Landa najdete zde

Co dělá v době pandemie najdete zde:

Pokud se chcete dozvědět, o co Český Rozhlas usiloval, tak to najdete zde:

A jak se mu to vrátilo najdete to zde nebo zde

A my nyní víme, proč pro představení české žurnalistiky v listopadu 2021 vybíráme člověka, v jehož případě jediný rozklik vydá globálně srozumitelné sdělení že jde o rockera s pětimilionovým ohlasem pro jediný song proti covid agendě, další rozklik stačí na to pochopit jakou má v ČR podporu, kondici a agendu a že ji veřejně sdílí. A že vůbec nejde o Daniela Landu.

Jde o to, že kdybyste měli stejné zadání vy a stejně málo času, nebudete volit jinak. Protože dnes se osobnosti představují samy, nezávisí na představování médií. Mají vlastní platformy, publikum styl. Média nepotřebují. Média potřebují je. Nás. A my to víme. Oni to vědí. A přesně to jim vadí.

Co je editace?

Protože hlavní vyjmenované slovo české covidové mediální scény je zákeřnost, věnujte chvilku pozornosti technologii výroby mediálního sdělení. V dalších kapitolách se vám to bohatě vrátí.

Nejdříve se budeme zaobírat tím, jak vzniká “zpráva” a co to je editace, za kterou se skrývá dnešní mediální manipulace s informacemi, daty a s realitou. Ale i současná cenzura, slídění, zákazy přístupu do veřejného prostoru až po politickou segregaci a monopolizaci informace veřejného prostoru.

Pro žurnalistickou praxi – bez ohledu na ideologii, platí dvě pravidla.

Editace začíná výběrem tématu.

Editace je práce a stojí peníze.

Logicky pak tedy platí: Vyberu-li si dobré téma/zdroj, nemusím pracovat, nemusím utrácet. Musím-li moc editovat, udělal jsem chybu hned na začátku. Je-li pak výsledný produkt jen o editaci, pak jsem (v případě elektro-digitálních médiií) špatně vedl rozhovor a nebo…manipuluji.

Ukážeme si toto zlaté pravidlo žurnalistiky na následujícím příkladu.

Chceme oslovit globální publikum sdělením, jaká je situace v zemi v které žijeme. V listopadu 2021. Protože listopad je pro tuto zemi důležitý, 17.11.slavíme státní svátek Vítězství boje za svobodu a demokracii. To je první důvod k sestavení sdělení. K “vytvoření obsahu.”Abychom ukázali, jak daleko jsme se od svobody a demokracie, právě v listopadu 2021, odchýlili.

Dalším krokem je volba, jakou formou toto sdělení předáme aby bylo zřejmé že o demokracii v ČR nemůže být řeč. Pracujeme se žánry sociálních sítí, kde je těžké zachytit pozornost, pracujeme však se stejnými komponenty sdělení jako mainstream – s obrazem, textem a jejich spojením.

Editace tedy začíná tím, že ze stovek dostupných příkladů obrazových a textových materiálů autor vybírá jeden jediný.
Buďto bude citovat, nebo vymýšlet, nebo kombinovat.

Myslí na své čtenáře a za své čtenáře, diváky, posluchače,
klienty. Splývá s nimi. Má před očima prostřední větu i poslední větu. Podstatu sdělení.

Ta v den výročí boje za svobodu ideologicky pracuje se záměnou fotografií dvou na sobě nezávislých akcí (menší účast na demonstraci Chvilkařů, větší na Chcípl PES), aby vytvořila vnucený dojem menší účasti Čechů na demonstraci proti další vlně útoku na lidská práva. A touto “editací” její hodnotu bagatelizovala. A připojíme tradiční kaskádu vzniku falšující propagandy tak, jak ji média spoluvytvářejí. A poukážeme na to, jakými nástroji. Tedy že média:

Vytvoří prvotní falešný obraz (výsledky PCR testů stojících na nevalidních výsledcích a manipulativním výběru testovaného vzorku viru, o kterém existuje škála interpretací),

V dalším segmentu mediálních žánrů pak cenzurují ty, kteří upozornují na tento podvod, případně zahalí klíčová sdělení do balastu informačního smogu či “zajímavostí”.

V další vrstvě mediálních sdělení nebo v další redakci pak skandalizují jejich autory na základě profesionální znalosti
práce s vyhledavači, vzájemmné propojenosti mediální sítě či přímoho podvodu (viz Landa)

ve spolupráci s vládou placenými amatérskými skupinami fact-checkerů vytvářejí seznamy nepohodlných odpůrců
těchto totalitních praktik, které je následně možné ve veřejném prostředí skandalizovat a urážet

V dalších mediálních produktech už česká média otevřeně vybízejí k sociální, pracovní či profesní likvidaci těch kteří prokázali, že takto komponovaný obraz reality je podvod.

A takto média pomohou politikům vytvářet legislativu pro “boj s nepřítelem”.

My to však uděláme jinak. Pro náš účel by poukázání na fakt, že média hlavního proudu záměrně cenzurují, zamlčují a falšují informace o občanských hnutích a demonstracích, bylo nošení “sov do Athén” . To v listopadu 2021 není zpráva, to ví celý svět, tím neupoutáme. Proto zamítáme i tuto volbu.