Švédsko v NATO, Pařížský ukrajinský summit, V4 v Praze
Evropská opera o třech dějstvích: Vstup Švédska do NATO, Pařížský summit o Ukrajině, setkání V4 v Praze a únava z křiku dospělých dětí.
Máme to za sebou tři události, které v rychlém sledu měly vést ke combacku jednotné silné Unie – tedy k ukáznění kverulantů podle východoevopských médií a k jednání s Putinem, podle ostatních. Tento cíl minuly obě strany a dopadl neslavně jako naše východoevropské opožděné a krotké protesty farmářů.
Opera o třech dějstvích oživila bály z paláců z dob slávy Centralistické evropy a o to více je skličující být stahován do malosti úzoučce vykolíkovaného obzoru východoevropských politiků a žurnalistů. Vzhledem k tomu, že má sestra je vedoucí katedry klavíru na konzervatoři na Slovensku, naše matka měla maďarskou krev, moje babička se narodila na Mariahilfestrasse ve Vídni a děda v Norimberku, můj otec jako zkušební vojenský pilot léta operoval na Středním Východě a na Pobřeží slonoviny a já sama pracuji střídavě v Paříži, Londýně a Amsterdamu, je pro mě tento posthusákovské hurá na na Babiše a hurá na Fica hotovým ukřižováním, nejen protože nikdo kolem mě neví, o kom je řeč a vědět to ani nechce. Zatímco každý ví, že sedíme na náloži antracitu.
Nebudeme teď řešit Holandský přístup který je zcela flegmatický a směrem k USA řekněme velmi zdrženlivo pragmatický (Holandané nakupují od těch i od těch podle jediného měřítka, co se jím víc hodí). Nebudeme řešit ani britský přístup k válce na Ukrajině, kterému stejně nemůžeme rozumět a který má ještě menší podporu Britů, než ten slovanský. Pojďme k Francii a našemu koridoru.
23. 2. 2024 Švédsko v NATO a pokořené Maďarsko
Overturu a první dějství této císařské opery mělo tvořit přijetí Švédska do NATO. Optikou východoevropských médií a politiků, kteří stále nenašli svou vlastni gravitaci, to bylo “pokoření jakéhosi chlápka jménem Orbán.” Tedy vítězství číslo jedna. Když to vezmeme neutrálně : NATO je větší a silnější, což byl původní cíl.
Evropané a ostatní pozemšťané kteří jsou schopni většího nadhledu a delších časových projekcí, si naopak vzali za svou představu, že Švédové jsou v podstatě Rusové a že tedy přes Švédsko by do NATO v budoucnu mohlo vstoupit i Rusko. K čemuž dříve nebo později stejně dojde, respektive (i vojenské) technologie nás k tomu donutí . Možná právě skrze Pařížská jednání, která jsou s Petersburgem jedna ruka dlouhá staletí. A která jak vidíme, tuto ambici mají.
Na druhé straně čím dál silnější evropské antisystémové platformě vadilo ne tolik vstup Švédska do NATO jako to, co předcházelo tomuto podlehnutí/pokoření Maďarska. Tedy otevřené vyhrožování Maďarům, v podstatě sofistikovaný ekvivalent roku 1956, jen z druhé světové strany a jinými metodami, ovšem se stejným cílem: Konec suverenity.
V tuto chvíli si pamatujme “rozširování NATO na severu” a pnutí v oblasti středojihovýchodní Evropy a jdeme dál.
26. 2. Druhé dějství: Ukrajinský Summit v Paříži.
Zde jsme se zcela minuli cílem – a minuli jsme jej všichni.
Cílem Maďarska a Slovensko bylo vyvést své země z politiky EU a USA, které nerozumí východoevropským dějinám a prisuzují Rusku démonickou moc, sílu a agendu které nemá a ani nechce mít. Tato snaha zůstala na půl cesty, utopena v neúspěchu summitu a ještě větším pnutím na domácí, především slovenské půdě. Pnutí, třeba bohu žalovati, hojně zalévaném z české mainstreamové strany.
Pohříchu stejně tak a ze stejných důvodů, tedy neustálým vrtáním do lodi ze strany kverulantů proti všemu, neuspěla ani snaha Emmanuela Macrona. Která v původním záměru šla ke stejnému cíli, tedy k zahájení mírových jednání s Moskvou. Záleží jen na tom, jestli mluvíte francouzsky, nebo německy, nebo alespoň anglicky. Což se ukazuje, že čeští a slovenští křiklouni nezvládnou.
Normální Evropan nejen že chápal smysl a závažnost této aktivity, chápal i břímě, které na sebe Versailles vzala: tedy že Macron nesměl moc tlačit na jednání s Moskvou s ohledem na zbrojní lobby (jen Český Rohlas se zalyká radostí, jak české zbrojařské závody vydělaly na Ukrajině za dva roky 100 miliard korun, což je xnásobný nárůst z původních 7 miliard, které tvořily předchozí zahraniční obchody – především do Alepa a do Etiopie, že? (Kde se válčí po Bidenovsku nebo popravuje bez soudu…)
A tady jsme u svých limitů. Vysoká politika nám nejde.
Nicméně to neznamená, že zkazíme každý další summit. Protože tohle byla generálka k tomu, co by vaxeři dělali v případě, že by se jednalo v Moskvě, přesněji, až se bude jednat v Moskvě.
Chcete válku, nebo mír? Kybernetická bezpečnost ve skutenčosti
Ne, summit v Paříži opravdu nebyl o útocích na Roberta Fica, na kterého se jeho výsledek snaží stlačit poněkud jednoduší slovenští redaktoři a jejich ještě jednodušší politici. Pařížský summit nebyl pochopen, stejně jako nebyly pochopeny stávky farmářů v těchto zemích. Média a politici našich států se nás snaží hypnotizovat a udržet v oplůtku svého vlastního rozhledu a daňových přiznání a to se východní a střední Evropě může vymstít. Zvláště nyní, kdy se Polsko vybralo vlastní cestou a Česko čekají volby, které otočí kormidlem směrem Maďarsko a Slovensko.
Načasování pařížského summitu se shoduje s blokováním pomoci Ukrajině Kongresem USA a vstupem Švédska do NATO. Ovšem pokud dnes mluvíte s Čechem či Slovákem, kteří se alespoň trochu zajímají o politiku, tak si z tohoto setkání pamatují jen to, že šlo o zrádce Orbána a Fica. Nebo o zrádce Fialu a Černochovou. Ve skutečnosti když projíždíte Rakouskem, nejde o žádnou menší zradu Ukrajiny a EU, než je zrada rakouského kancléře Karla Nehammera, který… jednal s Putinem. A… klidně by s ním jednal znovu. Dovede ti jen představit, že by něco takového udělali Fico nebo Orbán?
Kdyby chtěly jít Macronovi naproti, tak média v první řadě před závorku pařížského summitu vytknou, že kromě ostatních států EU byly pozvány také USA, Kanada, Norsko a Velká Británie. Že rakouský spoklový kancléř našeho druhého nejbližšího západního souseda Karel Nehammer jel do Paříže prezentovat rakouský postoj a tím také „silným hlasem reprezentovat perspektivu neutrálního státu“. Tedy žádná hysterie “Putin je válečný zločinec” kterou rozkopával Tusk na V4. Jednání o míru. Ne, netancovalo na zachování půdorysu původních hranic Ukrajiny, ale začalo se mluvit o tom, jak přestat zabíjet. A zde byli Rakušané s Maďary a Slováky zajedno.
Ale narazili na příliš silný odpor globalistů, rozbíječů národních států zevnitř. Nebyla to ale jen chyba alternativy.
Macron přizval na summit do Paříže další neutrálními státy, tedy Maltu, Kypr a Irsko.
A v tomto bodu chyboval Fico i Orbán, stejně jako antifico a antiorbán slovenská a česká média, která se snažila renegáty mlátit po hlavě závazky k NATO. Toto účastenství neutrálních států však mělo být na titulcích všech médií. Nebyl to summit NATO, na které – jak správně řekl Macron – Rusko reaguje jako na červený hadr. Byl to summit který reaguje na odstoupení USA od jejich válečných závazků Ukrajině, které ovšem jak moc dobře víme, nemají podporu ani v Unii, natož v Evropě. Robert Fico i Viktor Orbán sice správně chápou, že jdou jako David proti Goliáši a jdou v podstatě správně, ale nepochopili, že měli sjednotit krok s ostatními státy které “drží basu” a poté lehce a bez křiku svést pochodující vojsko směrem od Washingtonu a Londýna “svou vlastní cestou”.
A tuto příležitost promarnily obě strany.
Putinův bankomat a užitečný idiot, vítejte ve Vídni
Z militantní strany rakouského politického spektra, s důrazem na rakouské příznivce superstátu, woke a greandealisty, má Karel Nehammer doma horší pozici, než Robert Fico na Slovensku a Andrej Babiš v ČR. Nebo jinak: podívejte se na souhrn jeho hříchů optikou slovenského a českého mediálně politického tribunálu, 24/7 upalujicícho Fica, Orbána i Babiše:
Podle nich role Rakouska byla “mezinárodně opakovaně silně kritizována”. (Také jste o tom nikdy neslyšeli?) Zejména miliardové platby za plyn ruskému režimu jsou opakovaně označovány za „krvavé peníze“.
Kancléře Karla Nehammera si bere patřičně na starost např. expert na Ukrajinu a novinář Paul Ronzheimer, který je známý svou ostrou rétorikou, ale i časopis „Economist,“ který loni označil Rakousko za jednoho z nejdůležitějších nohsledů Vladimira Putina kvůli jeho úzkým vazbám na Rusko. Rakousko takto obsadilo druhé místo na seznamu „užitečných idiotů“.
I v Rakousku se najdou podivíni kteří tvrdí že je jasné, že ostatní státy EU jsou nyní na ruském plynu nezávislé. Zatímco prý dva roky po začátku války pouze Rakousko stále získává plyn hlavně z Ruska. V prosinci 2023 celých 98 % celkového dovozu pocházelo z ruských zdrojů.
A pak už jedou jako kolovrátek, tedy jako všechna korporátní média pod TNI, CEDMO a API:
“Rakousku bude tedy na zvláštním summitu pravděpodobně věnována zvláštní pozornost, vzhledem k jeho úzkým obchodním vztahům s Ruskem. Ukrajinu trápí zejména ruský byznys Raiffeisen Bank International (RBI), který je v kruzích EU za zavřenými dveřmi označován jako „Putinův bankomat“.
Ačkoli RBI od té doby omezila své podnikání v Rusku, stále generuje velkou část svého konsolidovaného zisku v zemi. (Že USA odebraly jen za minulý rok z Ruska jen uran za miliardu dolarů, nám samozřejmě “rakouský expert na Ukrajinu” nesdělí, stejně jako přehlédne, že jenom Holandsko se dva roky těší 81 výjimkám z ruských sankcí).
V Rakousku je nějaká strana NEOS, (to teď nehledejme, to je na půdorysu budoucí Evropy podstatné asi jako TOP09 nebo Progresívne Slovensko) kritizuje zejména energetickou závislost země na Rusku. Předsedkyně strany Beate Meinl-Reisingerová v neděli znovu vyzvala k přijetí nové bezpečnostní strategie a ústupu od ruského plynu.
Ano ano, to známe, slova se mluví a krev teče a stres do poslední vteřiny před jednáním, to jim jde.
Je zde někdo z hybridní hrozby? Rakouská soldateska se vydala na pochod.
Smrtelným hříchem rakouského kancléře má navždy být, že v roce 2022 jednal s Putinem. Kterému jsou, právě tabuizováním kontaktu s ním, který by tento podvod propíchnul jako se to podařilo Tuckeru Carlsonovi, přičítány progresivisty metafyzické vlastnosti ztělesnění zla, které “nelze dokázat, protože s ním nikdo nesmí mluvit”. A kdo poruší toto tabu, je vlastizrádce, zrádce superstátu.
“Nikdo v Evropě by neměl zapomenout, „jaký trapný výlet do Moskvy za Putinem se před dvěma lety pokusil uspořádat rakouský kancléř“, dštísíru a oheň rakouský progresivista, který má na srdci zničit Rakousko a když to nepůjde, tak alespoň Rusko. To ovšem nebude nikterak obtížné, protože prakticky nikdo v Evropě o tomto výletu neví.
“Nehammer by byl použit pro ruskou propagandu na úkor Ukrajiny”, šílí dál Paul Ronzheimer, podobně jako zaměstnanci slovenské nebo české veřejnoprávní televize v případě Fica a Orbána, to znamená necelý týden před vstupem Iráku do BRICS. „Nikdo od něj nepotřebuje žádné rady,“ reagoval Ronzheimer na Nehammerovo oznámení že pojede do Paříže.
Ano, a tito lunetici zmařili účel pařížského summitu z druhé – západní strany.
Ano, existoval potenciál i příležitost zvednout či rozehrát tu část Macronova záměru svolat summit, v které má pravdu ve dvou věcech:
1. že americký lid už tuto komedii na svobodnou Ukrajinu odmítá dál hrát a Evropa v tom zůstala sama a musí zachránit co se dá,
2. Nedráždit Rusko vrávorajícím NATO, které rozptýlilo své angažmá mezi Gazu a Suez, ale rozšířit příležitost k mírovému jednání právě za přítomnosti států, které v NATO nejsou. Jsou neutrální a nebo jejichž zástupci s Ruskem dokonce již v minulosti na toto téma jednali.
Kdy jedním z nich je právě Karel Nehammer.
A zde jsme u otázky hybridní hrozby a kybernetické bezpečnosti. Bohužel i tato příležitost byla promarněna. Černobílým viděním nekompetentních válečných štváčů, u nás nekompetentní fanatičkou Černochovou, nepříliš inteligentním Řehkou, protopremiérem Fialou a dvojjakou politikou generála Pavla, který pokud nedostane rozkaz, tak stejně v poslední chvíli uhne, plus nekompetentních slovenských válečných štváčů, jejichž jména vyjmenovává Robert Fico na svém FB profilu každý boží den, a samozřejmě díky médiím hlavního proudu obou států, které se snaží vyrvat z trhu poslední koruny svým napojením na výše citované “exkluzivní zdroje”, došlo k zmaření mírového jednání. V kritické chvíli kdy zřejmě na hraně bytí a nebytí balancuje nejen celá Evropa, ale celý svět.
Chápeme a jdeme naproti i Ficově politice, že nechce do války posílat Slováky a trochu i přitakáme jeho pohledu na “vzájemném vyvražďování Slovanů.” Chápeme že “stojí proti celému světu.” Právě proto jsme přinesli ukázku toho, jak si stojí jiní kancléři jiných evropských států.
Robert Fico ani Viktor Orbán na tom nejsou ani lépe ani hůře než Karl Nehammer, Rishi Sunak nebo Mark Rutte a samozřejmě Emmanuel Macron. Ti všichni mají v ulicích červené traktory, žluté vesty, hnědé košile a černé pěsti. Není čas hledat co nás rozděluje, ale co nás spojuje.
To znamená nemůžeme mezi sebou nechat řádit média bez jakékoli právní a hmotné odpovědnosti za rozeštvávání všech proti všem.
Praha 27.2.2024, V4
Slovenská a česká média, slovenští a čeští politici, nám znovu lhali.
Duallitní přístup hlazení Putina po srsti a natažené ruce k EU, které msm v Praze podsouvaji Ficovi a Orbánovi, není z jejich hlavy. Na naše teritorium byl přenesen z Rakouska. Které, podle západních progresivistů, usiluje o obnovu půdorysu Rakouska Uherska. To zazní v Rakousky vždy, když si Orbán s Nehammerem vymění vánoční blahopřání. V ne-národních médiích Slovenska a Česka se pak amplifikuje kolaborace Slováků a Madarů s Hitlerovským Německem a pakl už jsme na krok od titulku že Hitler byl Rakušan a Afd je nacionalistická strana. (Ostatně česká média vlasteneckou kartou shodila ze stolu druhou fázi farmářských protestů).
Berme i setkání V4 v Praze jako příležitost. Například ponechat evropského Justina Trudeau – Donalda Tuska polskému osudu, a “v rámci politiky bezpečnosti Evropy”, tzn. v rámci “imigrantské politiky bezpečnosti a lidských práv” natáhnout plot z Madarských hranic směrem na Bělehrad, Sarajevo, přes Soluň až k Athénám až k řeckým uprchlickým táborům. A z Rakouských hranic také směrem na Jih, přes náš Terst, Meloniové Řím až k těžce zkoušené Lampeduse. To by poskytlo jak Ficovi tak Orbánovi prostor k jejich státnické velikosti (bez ironie) mj i formou ukotvení jejich proklamací antiimigrační rétoriky v panevorpské praxi. S kterou by to nyní v Unii neměli složité.
To by ovšem byla zkouška skutečných státníků, skutečných Evropanů, skutečných pozemštanů.
Místo toho jsme během tiskovky V4 byli znovu u trhacího kalendáře evropských dějin.
Zatímco Tusk skloňuje Madarský rok 1956 a zapomíná na Maďarský leden 2024,
Fiala s důrazem na Československý rok 1968 zapomíná na vítání Hitlera v březnu 1939, kdy jsme v obou případech vydali jsme své území “válečným zločincům” v mašličkách a bez jediné rány z děla a nemáme tedy jediný morální nárok tlačit do krveprolití kohokoli, natož naše bratry Ukrajince. Naše bratry Rusy. Naše bratry Rakušany. Naše bratry Němce a Francouze a Američany. A celé dílo skázy setkání V4 dokonala média. S důrazem na média polská a především slovenská, která se prostě snaží odetnou Fica z Unie i se Slovenskem. Aniž samozřejmě – jako všechny velké zlé děti, neduživí Šimečkové a neplodní Piráti u nás, memají jakékoli jiné řešení než antibabiš.
Oba na pražské půdě podle médií nežádoucí politici věřme že našli satisfakci na radostném setkání s Milošem Zemanem a v pomrkávání s Andrejem Babišem v rytmu “dejme tomu čas.” A není důvod nepopřát totéž Tuskovi a Fialovi na návštěvě u Petra Pavla. Každému co jeho jest. Ale nemusíme se kvůli tomu střílet nebo nedejbože nechat sřílet někoho jiného.
(Pro představu co to je nálož antracitu: Toto cenzura iDnes smazala včera: v den, kdy kolegové z Redacted zveřejnili údaje, že 28 tisíc Ukrajinských vojáků je nezvěstných a na ukrajinském Ministerstvu obrany leží 17 tisíc žádostí o pátrání po nezvěztných, zaslaných ukrajinskými matkami a manželkami.
Ukrajinci nechtějí vdovám a sirotkům vyplácet kompenzace za padlé, mrtvoly ukrajinských vojáků pálí je v hromadných hrobech.
A tohle nám tahají sem.
Tady je pro pořádek snaha mainstreamových médií zabránit Ficovi šíření informací na sociálních sítích, s kterou se iDnes zcela ztotožňuje, stejně jako zbytek médií hlavního proudu. Smazáno po 10 minutách.
A toto je fotka z dnešní Ukrajiny komentovaná kolegou Baudyšem.)
Zpátky do Paříže: Rakouské varování před “rozkopnutím velké války.” A hledání skutečného červeného knoflíku
V pátek 23. února Francouzský prezident Emmanuel Macron svolal na pondělí zvláštní summit o Ukrajině, aby vyslal signál proti „ukrajinské únavě“. Rakouský kanceléř Karl Nehammer přijal telefonát z Paříže a potvrdil, že schůzky se zúčastní. Role Rakouska v konfliktu se však již před summitem dostala do centra pozornosti rakouských progresivistů, jejichž jména si vybavíte asi stejně, jako Fico jméno svazačky ze Slovesné televize. A ti – stejně jako slovenská a česká média, začali s “ostrou kritikou spolkového kancléře”.
Karel Nehammeru řekl: “Účelem summitu je zhodnotit situaci a vést strategické diskuse o tom, jak postupovat ve vztahu k ruské útočné válce proti Ukrajině,“
A pro nás je důležité, že jakýmkoli slovem jakéhokoli evropského státníka je dnes možné rozlítil věčné křiklouny a oponenty všeho tak, že dokáží rozbořit pracně komponovanou architekturu poválečné Evropy a udělat zní mapu předválečnou.
Znovu si zopakujme slova skutečných protievropských válečných štváčů, tentokrát rakouských:
“Nikdo v Evropě by nezapomněl, „jaký trapný výlet do Moskvy za Putinem se před dvěma lety pokusil uspořádat rakouský kancléř“….” Nehammer by byl použit pro „ruskou propagandu“ na úkor Ukrajiny. “
Nenechme si ten summit ukradnout, nenechme si ukrást příležitost skutečně komunikovatna širší platformě než nám vykolíkovali východoevorpské vlády na jedné straně, Brusel na druhé straně a Washington na třetí.
Pokud otevřeme dveře do společné Evropy neutrálním státům, otevřeme dveře Rusku. Které nepochybně a odvěků do evropského společenství patří. Minimálně měřeno od přehlédnutelných dějin napoleonských válek, WWI a nepochybně Války vlastenecké. Ano, Evropská Unie 2024 je jiná než Unie doby, kdy jsme do ní vstupovali. Nepromarněmě příležitost, v její těžké hodince ji pomoci resuscitovat a vykvést. Dlužíme jí to. Dlužíme jí to jako Slováci, dlužíme jí to jako Maďaři, Poláci i Češi.
Nechme promluvit toho,kdo neměl být slyšet, vzpomeňme časů kdy bok po boku stáli naši předkové. Zde jsou slova Karla Nehammera, zde máme další příležitost, kterou nám poskytuje Přítomnost každý jeden den. K válce i k míru.
Pařížský ukrajinský summit jako kývnutí Moskvě.
Spolkový kancléř Karl Nehammer na summitu řekl: „Vždy jsme v otázce války na Ukrajině zastávali pevnou pozici,” a zkušenosti ze svého předchozího kremelského setkání formulovar takto: „Cesta do Moskvy nebyla přátelská návštěva, i když vás to staví do role apologeta Putina. Rakousko mělo ke konfliktu vždy pevný postoj, totiž že Rusko nesmí uspět, ale pokud to pomůže, odletěl bych do Moskvy znovu,“ řekl kancléř neutrálního evropského státu.
„Je důležité dát Putinovi jasně najevo, že jeho strategie vede Rusko do slepé uličky. Naším společným cílem musí být zastavení zabíjení. To také znamená, že musíme získat pochopení pro naši pozici na globálním Jihu,“ dodal Nehammer. “například v Indii a dalších státech BRICS.“
Kancléř se obává, že ruská útočná válka proti Ukrajině může přerůst ve velkou válku mezi Východem a Západem – pokud budou například zbraně NATO následovat vojáci NATO na Ukrajině.
„Klopýtnutí do totální války by nám nepřineslo žádnou větší bezpečnost,“ varoval Nehammer.
Tak, a zde je k meditaci o evropském dobru a zlu závěrečné finále celé opery o třech dějstvích:
Francouzský prezident záměrně pozval státy NATO a EU do Paříže s cílem vytvořit platformu mimo užší prostor NATO. Zaprvé by to mělo signalizovat jednotu Evropy a zadruhé umožnit Moskvě přistoupit k jednání, bude-li k tomu někdy připravena. Samotné NATO je pro Kreml červený hadr. Načasování pařížského summitu se shoduje s blokováním pomoci Ukrajině Kongresem USA a vstupem Švédska do NATO.
Nemáme k tomu říci více, než: škoda”.
