Zima 2023/24: život mezi amplifikací a paliativní sedací.

Moje milovaná slovenská sestra, klavíristka, churaví. Nemůže dýchat. Při každém slovu se rozkašle. Tři měsíce rozjímá o životě a smrti v izolaci kolektivní přetvářky a povinného usměvavého úspěchu. Jako členka zkušební komise pro budoucí studenty hudební Akademie musela vstát. Její  kolega vydržel u nástroje hodinu a vysílený se vrátil do postele. Ona sama, zmořená dvěma měsíci boje s anděly smrti, se plouží do učebny a stále kašle. Stále je na tetracyclinu.

Nyní ulehl její muž. Hobojista bánskobystrického divadla. Padl za kořist probdělým nocím u lůžka své ženy, dlouhodobému stresu z ohrožení rodiného příjmu a strachu z nemilosrdného upíra, který vysává dech z plic jeho ženy. Orchestr, který ve městě supluje rezonanci kostelních zvonů a alespoň večer synchronizuje kakofonii každodenního života publika, visí na slábnoucích tónech dechových nástrojů.

Okolo tisíců horečkou propocených postelí se srocují mrtví. Tiskoví mluvčí nevyznaných hříchů, válkami překřičených pravd, cynicky režírovaného umírání v opuštění, nasáklého metafyzickou hrůzou. Do mého retreatu v horách se dobývají démoni masových vrahů, kterým nebylo dopřáno sluchu.

Sestra hraje. Já píšu. Sestra mi posílá hudbu, já jí básně a fotky.

Klíčujeme život do kódů a akordů, oživujících dech. Do záblesků neužitečné a nekapitalizované krásy. Do prchavých okamžiků nesestřelitelného ne-smyslu.

Čím se dnes budeme zabývat?

Zda vůbec můžeme zůstat zdraví, pokud jsme si zachovali schopnost napojení na “pole”.

Na soucit, na lásku, na svobodu a pravdu — na nositele života.

Zda vůbec žijeme, pokud jsme o tuto schopnost napojení na “pole” přišli.

A kdo jsou vlastně ty entity, kroužících kolem nás, v čím dál těsnějších kolech.

Stalo se něco? Černá díra informačního Nic

Prý se zase něco stalo. Zase to “stalo se” na sebe nabalilo lepkavou, přilnavou vrstvu nevyčištěného odpadu z předchozího “stalo se”. Zase někde někdo lhal a někdo byl obrán. Někdo kradl a někdo hladověl. Někdo střílel a někdo vykrvácel krvácejícímu v náručí. Zase se od nás očekává, že nasytíme páchnoucí obludu dnešního dne, dusící naše plíce hnilobným odérem podvodu a nevyřízlými furunkly lži, o další metr dál. O další den dál. O další hodinu dál. Že jej oživíme dalším nadechem, který nám pod závalem křivdy a traumat dělá, čím dál větší problémy.

Pochopení lokálního informačního pole, je jako uvědomění akupunkturních – silových bodů našeho těla a jejich funkci. Tedy že kolektivní informační pole je přímou součástí a spolutvůrcem našeho pole bioenergetického, sociálního a ekonomického, Tedy že největší vliv na naší stabilitu a nestabilitu mají ty body, které se nacházejí na vzdálených periferiích od poškozeného orgánu. Stejně tak je tomu se zdánlivě vzdálenými proxy válkami, které aktivují domácí politicko mocenská pole. A vice versa.

Nutný pohyb kupředu je v současném, historicky nejvíce přeplněném informačním poli naší planety, bezmocným blouděním v tekutých píscích lsti, tápáním v čím dál hustějším lese nehorázné drzosti, střelbou na pohyblivý cíl, vysilujícím kličkování mezi nášlapnými minami vydírání a sprintem před všudypřítomnou cenzurou a deplatformací. Vyžaduje pevnou rukou držený knipl, navigující distrakcí zpomalovaný let vlastní mysli. Všudypřítomnou ostražitost před gravitací informačních polí, sebekázeň zenových mistů.

S postupem času jsme si uvědomili, že “války v zázemí” vyzbrojuje argumentační a anticivilizační nonsens, který den ode dne nabývá masivnějších parametrů černé magie. A to v nepřímé úměře snahy racionalizovat neracionalizovatelné. Pokud možno vědecky, odborně, ekonomicky a politicky konsensuálně.

Čas de-kumulace, de-hysterizace, di-verzifikace: čas odzbrojení lži

Jako nedobrovolné publikum “velké světové tenisové show,” naše sociálně kulturní komunita jistě chápe, že jsme diváky sledující míček čím dál rychleji létající mezi hřišti “trumpů a putinů”,“orbánů, ficů a von Leyen”, “fialů a babišů…” A že jako diváci sledujeme tuto show bez faktického vlivu na svůj osud, že prakticky jen přihlížíme globálně geopolitickému zaklínění silových hráčů, rozdělujících si světové zdroje na čím nám rozmazanějších půdorysech BRICS, EU, Davosu, či Středněvýchodnímu uskupení kolem Suezu… Naším údajným úkolem v této hře je roztleskávat proponenty žranice, kteří se vposledku setkají u jednacích stolů a rozprostřených map, aby sáhli k “terrarizaci” planet okolních.

Počátkem roku 2024 jsme natolik rozhlédnutou cílovou skupinou globálního informačního pole, že vnímáme polaritu obou stran údajného konfliktu jako smečky vyzbrojené prakticky neporazitelnými zbraněmi. Na každý jeden infojoul existuje na internetu jeho opozitum, které legitimizuje vraždu oponenta. Ve skutečnosti se jejich argumentační výbava pohybuje ve škále čisté toxické lži, ještě toxičtější polopravdy aby končila na hranici “čísla ďáblova”, tedy tam, kde je lež nejblíže pravdě a a tedy kde je největší.

Když přijde čas vyrovnat dluh, jsme v pravidelných intervalech konejšeni  “limited hangout”, tedy “událostmi” a “odhaleními,” v kterých jednu lež, zpravidla vyvrácenou nadlidským úsilím a dechberoucí obětí tisíců dobrovolníků, pracujících zadarmo, vzápětí vystřídá  “událost” a lež další, čerstvá, zdánlivě jiná. Fakticky stejně tak nehorázná jako lež původní, protože čerpající rezidua života ze lži předchozí, v nukleární reakci řetězení příčiny a následku.

Přišla chvíle k ne již k sledování “událostí”, ale jejich zápalných šňůr a kráterů, které jim předcházejí a které po nich zůstávají.  Přišla chvíle odzbrojení lži.

Přišel čas de – kumulace informací,  de-hysterizace emočního pole, di-verzifikace veřejného prostoru.

Není zbytí. Díky digitalizaci a technologiím sociální komunikace, vedla dosavadní monopolizace informačního pole k takové kumulaci lži a podvodu, že se sice následně tyto “obři na hliněných nohou” nevyhnutelně hroutí vlastní vahou, ale s takovým hlukem a kadencí, že ve svých troskách zanechávají společenský a ekonomický rozval. Který má často parametry “heydrichiády”.

To znamená, že i drobná  rebélie/občanský odpor proti “vesmírnému zlu a bezpráví”, je na vlastní půdě stíhán a neadekvátně trestán, jako kdyby trest měl vyvážit – uvést do rovnováhy – nerovnováhu “obrovské lži” a “malé pravdy”.

Protože vesmír je však aristokratický, v případě rozbití hologramu podvodu snipery z úkrytů,  osobnostmi/jednotlivci, kteří na sebe na síti nabalí ekosystém milionů podporovatelů, institucionalizovaný establishment, jehož vazalové nesmějí svým jménem na netu ani pípnout, vyvažuje své mocenské pole, svou politiku “kontinua konečného vítězství” někde

“na druhém konci světa.” Třeba za hranicemi Slovenska. Nebo tam, kde jsou akupunkturní místa planety nejcitlivěji otevřená vesmírné záři, řekněme na Středním Východě. Tam pak, taháním za nitě fascií pradávného spříseženství, cyklicky dochází k dalšímu a dalšímu vypálení a vyvražděných nějakých dalších dalšich Lidic. Nějakých dalších Ležáků. 

Nekonečné hledání bodu nula

Řekněme, že nebudeme reagovat na tzv. obsah informací, protože ty už do stávajícího politického, ekonomického a sociálního diskurzu nic nového nepřinesou. Témata jsou vykolíkovaná, karty rozdané, venku jsou lvi. V této chvíli jsou jak politické, tak komerční a mediální výkřiky už jen kolorovány, želbohu čím dál sytějšími odstíny krve. Pokud možno dětské. Střídané jsou toliko líbivými tóny uklidňujících infografik, maskujících lidskou frustraci, hněv, apatii. Maskujících nemoc, řekněme jedním slovem. Umíráme na “nemoc z ozáření lží”, jejíž symptomy  generujeme každý sám zpříběhů svého rodu, své karmy, svého osudu, prostě tak, aby byly “vědecky nekaterizovatelné” a jejich faktická příčina “právně nepostižitelná”.

Takže toto máme: do našeho bioenergetického pole, tzn. všemi našimi smysly, se dobývají informace, vzorce, mantry a algorytmy, které jsou mocensky / vojensky / ekonomicky formulované, investované, podporované a exekutivně a policejně či vojensky chráněné establishmentem. Který naší silou, sám pro sebe, drží ve svých rukou planetární zdroje, lidskou pracovní sílu, a zbraně hromadného ničení. V našem případě zbraně globální psychózy, namířené proti vlastnímu obyvatelstvu. Stejně tak víme, že tyto politické a informačně technologické managenty jsou globálně synchronizované, a to i mezi zdánlivě rozpornými geopolitickými zájmovými skupinami. Takto schematicky řečeno mezi Bidenovu CIA, Putinovau TASS, Si-Tingovu Novou Čínu až po agenty TNI, Reuter a BBC, TNZ a jejich apendixy jako je ČT a Markýza…. Ti všichni dují z jediné houfnice, ti všichni sedí u jediného stolu, operují v jediné říši věčně hladových duchů.

Rovněž víme, že stejně tak, jak tato mocensko vojenská klaka polovojenskou, technologickou silou do našeho suverénního rozhraní pumpuje svou propagandu, tak následně, týmiž prostředky a technologiemi, blokuje a deformuje informace, které ji samou usvědčují ze lži. Z podvodů. Z defraudace. Z pokusů o puč a nedemokratické převzetí, či udržení moci.

Zjednodušeně: domnělý establishment, vějířem právních,  technologických a korporátních nástrojů, eliminuje z veřejného prostoru jakoukoli konfrontaci a důkazy o nerovnovážném sdílení moci, zdrojů a informací. Tedy životní síly a energie na této planetě.

To znamená individuálního lidského zdraví a prosperity.

Zdraví mé sestry, prosperity mého švagra.

Viva France!

Uvedeme si nyní evropský příklad této planetární rozlady, s individuálními důsledky pro nás nebo naše bezprostřední okolí.

Z dlouhodobě mravenčí prací vzešlé statistiky “lidí pro lidi,” tedy americké databáze VAERS, archivující vedlejší účinky léčiv krytých razítky FDA a CDC, vzešel fakticky genocidní graf, který zviditelňuje, výše citovanou vojenskou silou popíranou skutečnost, že vedlejší účinky údajných mRNA vakcin, údajně bezpečně a účinně eliminující z lidské biologie údajně netopýří virus SARs-Cov-19, ve skutečnosti zmrzačily či zabily více lidí, než všechny dosavadní “zdravotní prostředky” v historii moderní medicíny. V globálním měřítku zničily více lidských bytostí, než probíhající a stejnou lží akcelerované válečné konflikty. Kdy utrpení umírajících a zmrzačených osob touto “domácí válečnou operací,” nese všechny parametry zločinu proti lidskosti.

A z druhé strany, v intencích výše řečeného, o stále nových “lidicích a ležácích”, na pozadí totálně začerněných obchodních smluv mezi EU a Pfizerem, ve Francii leží na stole návrh zákona, “o posílení boje proti sektářským odchylkám”. Podle kterého (Francouz – toto slovo v návrhu zákona  symptomaticky chybí), který odmítne předem vládami objednané, vygenerované, vyrobené, nakoupené, distribuované, promotované a tedy z peněz poplatníků zaplacené  “zdravotní prostředky” a “zdravotní protokoly”, riskuje rok odnětí svobody či 15 tisícovou pokutu.

(“Čl.2…” trestá se odnětím svobody na jeden rok a pokutou ve výši 15 000 eur za to, že (Francouz) upustí od terapeutického nebo profylaktického lékařského ošetření nebo se ho zdrží, pokud je toto opuštění nebo toto odmítnutí prezentováno jako prospěšné pro zdraví dotčených osob, když v rámci úrovně  lékařské znalosti zjevně může mít vážné následky na jeho fyzické nebo psychické zdraví, vzhledem k patologii, kterou trpí”).

Čili v logice řeči reptiliánů,  “humanitního poslání” současné vědy a lékařů,  “na smrt nemocný ne-Francouz, ne-občan, ne-pacient,” který se vyhýbá blahodinní korporátní medicíny a produktům big pharmy, tzn. uchyluje se k terapii dle vlastního uvážení, možnosti a zkušenosti, bude Francouzským státem léčen vězením a odepřením tepla, světla, dopravy a potravy.

Článek tři tohoto návrhu zákona pak jistí článek dva. Návrhem, že francouzský občan, který nabízí jiné, než politicky kapitalizované a korporátně institucionalizované tzv. terapeutické procedury a prostředky které jej mají udržet v “bázni, haně a pracovně – daňové produktivitě”, je vystaven stejnému trestu.

(Článek 3: “stejnými tresty je potrestán ten, kdo podněcuje k používání praktik prezentovaných jako terapeutické, nebo pro cílové osoby, pokud je podle stavu lékařských znalostí jasné, že je tyto praktiky vystavují (nemocného) bezprostřednímu riziku smrti nebo zranění způsobující zmrzačení nebo trvalou invaliditu”).

Nejvyšší trest pak (zatím) Francouzům hrozí tehdy, pokud k výše citovaným “zločinům” dojde. Tehdy odstavec 4 říká, že “pokud byla provokace stanovená v prvních dvou odstavcích účinná, tresty se zvyšují na tři roky odnětí svobody a pokutu 45 000 eur.“

Tak: pokud vezmeme v potaz, jak se třeba zákaz vstupu Davida Ickea, původně pouze na území Holandska (kde měl podpořit stávku farmářů, protestujícím proti vyvlastnění 300 holandských farem z důvodu metan produkujících krav) následně překlopil na území celé Evropské Unie. V tomto případě si představme, co by se dělo s například s Robertem Ficem, slovenským ministerským předsedou.

Tomu “Wikipedie” věnuje největší část jeho hesla ne v oblasti přehledu jeho premiérských období na Slovensku, ale tajné, tedy jistě protiprávní nahrávce ze soukromé chaty kde vyšlo najevo, že polovojenský pučistický režim na Slovensku beztrestně porušuje právo na ochranu zdravotních informací. Čili dozvídáme se, že Robert Fico má covid. Že údajně odmítl covid očkování. Že odmítl testování. Že cestoval letadlem.

Což je optikou tohoto francouzského návrhu zákona v podstatě na trest smrti. Minimálně – jako u Donalda Trumpa – na snahu na zákaz výkonu veřejných funkcí. Totéž by platilo pro kandidáty českých opozičních politických stran, kteří z logiky věci disponují falešnými očkovacími průkazy (nebudeme jmenovat, víme o koho jde…)

Ano, toto téma, téma covidové vojenské psyops operace, má nyní v mainstreamovém informačním poli zemřít a být nahrazeno dalším dryákem, který ukolébá veřejnost která podlehla předchozí psyops. Ale jak vidíte, dračí sémě kultu smrti disponuje základním atributem zla, kterým je čas.

Perifernost makroekonomického diskurzu

Ne, nenecháváme se obludit zdánlivou racionalitou francouzského návrhu na vnucenou medikaci v zájmu života a zdraví vzpurného pacienta, formulovaného na pozadí multikulturního složení evropských “churavějících,” případně Svědků Jehovových… A rozhodně nenechme stanout na startovní čáře nového dne, tedy nám po boku, tyto vědce, lékaře, úředníky, manažery a politiky, kteří ve stejném personálním složení a za stejný jidášský groš, způsobili trauma a smrt dnes kvalifikovaně kalkulovaných 7 milionů obětí a stovek milionů poškozených, právě touto mefistotelskou legislativou.

Čteme návrh tohoto dalšího totalitářského zákona nejen tak, jak je napsán, ale tak, jak je kontextován. To znamená, že kdo odmítne do svého krevního řečiště pojmout komerční pharma produkty s vojensko totalitním potenciálem, technologie a procedury s prokázaně nedozírnými následky pro lidskou DNA a samotnou existenci lidstva na této planetě, je v žargonu mocensko právní řeči Francouzského státu nazýván  “provokatérem.” A jako takovému mu hrozí 3 leté nepodmíněné vězení nebo doživotní ekonomická likvidace, kvantifikovaná 45 tisícovou pokutou.

Tedy že jsme opět zpátky v pařížské Invalidovně 19 století, v jejíž sklepeních byly ke zdi řetězy přikováni psychicky nemocní Francouzové a Francouzky, v tehdy “odborné péči” církve, která z nich vyháněla “zlého ducha.” Jak pojmenovávaly psychiatrické a nervové choroby tehdejší členové tehdy neomylných institucí. Tedy vědry ledové vody a sadistickým řevem.

Stojí za připomínku nejen hra se slovy, ale s čísly. V tomto případě, že v západních státech EU je průměrná hodinová mzda “žlutých vest,” tedy francouzkých dělníků, kteří jsou právní a obuškovou silou donuceni krmit laboratoře a apanáž těchto novodobých Mengelů, 13,50 euro na hodinu.

Tzn. že navržená výška pokuty za “sektářskou herezi” a “pobuřující provokaci”, jak je právním newspeakem ve Francii formulováno lidské právo na život, byla odečtena z výšky ročního příjmu průměrné francouzské domácnosti/rodiny. Kdy čistě pro pořádek připomínáme rovněž mediálně zamlčené, politicky komolené, fakticky zoufale urputné demonstrace francouzských dělníků v žlutých vestách, skandujících za všechny Evropany, že tento nuzácký a nastokrát zdaněný příjem z korporátních bullshit jobs, z 90% pohltí náklady na stejným státem a  stejnými oligarchy privatizovanou energii. Tzn. na makroekonomicky a mefistotelsky privatizovanou dopravu, potraviny, teplo, vodu, kdy politici nenažranost energooligarchů přisuzují “válce v Rusku.” Aby proti demonstrujícím a jejich podporovatelům mohli vystartovat na síti v největší cenzorské operaci v dějinách, kterou si sami na sebe zase musí zaplatit tito dělníci. Vše samozřejmě počítáno v eurech a násobeno nekompetencí současného politického establishmentu. Více o perifernosti současného makroekonomického diskurzu, který odkazuje na perifernost současné politiky, hovoří docentka Švehlíková zde, premiér Slovenska Robert Fico zde:

(Švehlíková: “…mnohaměsíční parlamentní diskuze nad výší DPH tichého vína… odhaluje nekompetentnost vládních stran kalkulovat a kontrolovat poplatky na transportní ceny plynu a ropy…”. Fico: “…neschopnost Slovenské vlády schválit balík zákonů startujících ekonomický růst pramení (i) z důvodu opozičních obstrukcí, které natahují v parlamentu diskuze o margináliích nebo politicky akcelerovaných a mediálně dezinterpretovaných návrzích zákonů, po celé dlouhé týdny a měsíce.”

Drtivá většina Slováků a Čechů žije z mezd, jejichž hodinová sazba surfuje mezi 4-8 eury za hodinu práce, čili polovinou až třetinou mezd západoevropských kolegů (při stejných životní nákladech) neo zlomkem příjmů rozpočtových mezd poslanců slovenské  opozice nebo české vlády, která se cítí být vládou “francouzskou”, pomlčka versaillskou. To znamená že urputné politicko mediální pokusy o kvalifikaci jednotlivých skupin občanského odporu proti útiskujícímu establishmentu není třeba intelektualizovat do nekonečných seznamů rádoby trestných činů, tedy jako “antisystémové”, “antidemokratické”, “pro-putinovské, pro-trumpovské,” “extrémistické,” “nacionalistické,” “ultrapravicové” “ultralevicové”, “dezinformační,” “provokatérskou”, “konspiračně spikleneckou”, “sektářskou”… neboť se lze, stejně jako v případě lapidarního útoku na lidské právo na život, spokojit s polaritou okradených a parazitujících.

Závěr: za výše uvedených okolností nemůžeme hovořit o demokracii a to ani náhodou. Neboť jsme dokázali a dále dokážeme, že žijeme v mocenském prostředí, v kterém jsou podetknuty základní piliře lidských práv, tzn. práva na důstojný život, práva na uživení sebe a své rodiny a v posledku práva na zachování života a zdraví svého a osob blízkých. To znamená práv, které ospravedlňují samotnou existenci demokratických států a tedy právo těchto států na výběr daní.

A samozřejmě právo států na exekutivní dohled nad osobní integritou a suverenitou každého jednoho Evropana.

Kognitivní válka

Za francouzským zdravotnických terorem hledejme mj. Pasteurův institut, který loboval za vylhanou Nobelovu cenu pro Karikó (a Weissmana), zřejmě aby nám připomemněl genealogii “smrtících vakcín” od jejich samotného vzniku (srovnej Axel Munthe: Kniha o životě a smrti). Zde odkazujeme na pozadí Usnesení českého soudu, v kterém byli čeští soudci věcnou a vědeckou argumentací ze strany hnutí Resetheus, donuceni připustit, že české Ministerstvo zdravotnictví nedisponuje faktickým důkazem o reálné existenci viru SARsCov-19 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zde). A to navzdory nařčení Resethea ”webem na vyvracení dezinformací”  nazvaným Manipulátoři, jehož hysterické útoky proti českému dizentu, jsou signované podivnou účetní entitou jménem Camper. Jehož směs křivých nařčení a denunciace veřejných osobností českého kulturního, politického a vědeckého života, s oblibou citují česká média, ve škále od ČT po Seznam.

Z tohoto usnesení lze, v rámci synchronizované evropské jurisdikce, týkající se zdravotních prostředků a tedy i diagnoz, k jejichž řešení jsou tyto prostředky seřazeny v jednotné evropské Databázi zdravotních prostředků abstrahovat, (s důrazem na údajné zdravotní prostředky týkající se údajného viru SARsCov-19), že tímto důkazem, tedy důkazem o faktické existenci citovaného viru, nedisponuje žádné Ministerstvo zdravotnictví EU, včetně nepochybně Ministerstva zdravotnictví francouzského.

S přidanou ingrediencí kognitivní války* se toto globální použití biologických zbraní v rámci operace údajné pandemie, odhalilo jako vojensko průmyslová operace. Krytá bílými plášti a informačními technologiemi, které ve své globální politicko-vojensko-korporátní synchranizaci, nabyly doložitelné parametry globální genocidy.

Jejímž nositelem je “matematická sekvence”.

Údajnou pandemií je zlé slovo.

Virovou sekvencí je “číslo ďábla”, nesoucí smrt.

* Kognitivní válka je skutečností moderní doby a každý, ať už civilní nebo vojenský, je jejím potenciálním cílem.  Kognitivní útoky jsou zaměřeny na využívání emocí zakořeněných v našem podvědomí a obcházení naší racionální vědomé mysli.  Toho je dosaženo využíváním předsudků, omylů, emocí a automatismů, ale také prostřednictvím nanotechnologií, biotechnologií a informačních technologií.“

V Cornelis van der Klaauw, Velitel Královské nizozemského námořnictva a strategické komunikace.  (zdroj🙂

**Důkazy o laboratorním původu viru C-19 zde:  Zde je pro pořádek jeden z požadavků české Akademie věd na nákup dalších sekvenátorů “odhalujících” – fakticky generujících – další mutace tohoto “slova.” Rozpočtová nehoráznost jejich požadavků je pak kvantifikována statistikami epidemie srdečních chorob (zde), turborakoviny čím dál mladších Evropanů (zde) a raketovým nárůstem psychických chorob sebevražd, (zde).

Život mezi “terapeutickým lékařským ošetřením”, “amplifikací” a  “paliativní sedaci”.

Když jsme u páchání dobra oficiálními terapeutickými postupy za cenu uvěznění a vyvlastnění majetku, není od věci připomenout, že v Kanadě a v Holandsku se euthanázie dostává na čtvrté místo příčiny úmrtí a věk “žadatelů” o zdravotníky asistovanou sebevraždu, se snižuje takovým způsobem, že na sebe přitáhl pozornost do té doby k této otázce apatického mainstreamu. Zde citujeme každoroční 10% nárůst euthanazie v Holandsku, s důrazem na 35% podíl dementních osob v Kanadě a rostoucí počet žádostí párů).

Odbočka: Z katolického periodika “The Christian Post” zde necitujeme náhodou. Jednak chceme do legislativy regimentálního evropského umírání vetknout alespoň špetku duchovního rozměru, který je pro tuto etapu lidského života a komunity nepostradatelný a pak proto, že na stejné straně tohoto periodika, která zveřejňuje rostoucí statistiky euthanázie, se dočtete o německém návrhu zákona o zákazu modlitby ve stometrové vzdálenosti od potratových klinik (zde), kde si nechtěně těhotné ženy stěžovaly na “harassment”, “a nevyžádanou agitaci.” Což lze – speciálně sekulárními Čechy, ale obecně i většinou žen – pochopit. Nicméně statistika potratů v Německu klesla ze 130 tisíc v roce 1992 na současných 100 tisíc, což je zřejmě správně a zřejmě také díky nejen (díky dnes zakazovaným) modlitbám v blízkosti potratových klinik, ale díky celkovému “pro-životnímu” angažmá německých křesťanů, které zahrnuje péči o nechtěné novorozence a svobodné matky, které ovšem návrh zákona obchází a zamlčuje. A samozřejmě tuto statistiku citujeme proto, že hovoříme o legislativně vnuceném zájmu na “ochranu zdraví a života ve Francii”. Tedy že je to podobné politické šmé, jako odebírání dětí veganům nebo útoky na pránisty v upřímné snaze “zabránit neštěstí” ze strany českých lékařů, verzus jejich naprosté lhostejnosti k hladovějícím českým seniorům, s důrazem na  statistiku, že na hranici bídy balancuje každá druhá česká vdova, když už jsme u těch euthanázií s statistik, jaké procento “žadatelů” představují vdovy.

Jdeme dál: na stejné stránce Křesťanské pošty pak najdeme reportáž ze Spojeného království o zákazu čtení bible v Londýnských ulicích. Vedle videozáznamu vypjaté scény mezi policisty a pouličními křesťanskými kazateli, kteří zasahovali kvůli “stížnosti na jejich kázání,” se dozvíme obsah tohoto incidentu. Takto citování šesté kapitoly z 1. Listu Korintským, která hovoří – pokud dobře chápeme pozadí Londýnské události –  o muži jako o muži a o ženě jako o ženě… řekněme ovšem biblicky ultimativně. (U nás bezvěrců bychom řekli populisticky či buransky pitomě). Na což policie reagovala dotazováním kazatelů na jejich právní povědomí, s důrazem na zákaz “amplifikace”.

Amplifikace jako bič na woke heretiky

A toto je pro nás důležité. V tomto případě to znamená řekněme hysterizujícího zdůrazňování poslušnosti ženy muži, až po dekontextování původního obsahu biblického sdělení a jeho záměru. My tento výraz lépe pochopíme například na způsobu současného čtení legislativy o “antidemokratických silách,” kdy např. za policií a soudem amplifikovaný výrok “hoďte vládu do Vltavy” obdržel Tomáš Čermák pět a půl letý nepodmíněný trest za “podporu terorismu.” Pro představu:  Česká vláda má počátkem roku 2024  ne více, než 17% podporu občanů.  (Bez ironie a k meditaci, inkriminovaný biblický Pavlův list zde)

Pravdou je, že 1. List Korintským je v kulturním evropském kontextu chápán pro svůj klíčový apel třinácté kapitoly, tedy “Bez lásky nejsem nic.”  Když už jsme na ni narazili připomeneme si ji, protože nám jí je ve světě, v kterém sekvenátory chrlí abrakadabra smrti, třeba:

“Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.

Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.

Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.

Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;

není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,

není škodolibá, ale raduje se z pravdy;

všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář.  Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.”

Hezké, že? Stejně jako v případě německé terénní práce křesťanů ve věci nechtěných dětí si dovolím připomenout neúnavou práci londýnských křesťanů, konkrétně jejich pravidelných sbírek a rozdávání jídla chudým před kostely, s důrazem na obětavé sycení “jinověrců”.

Abychom výjevu z londýnských ulic dodali ještě větší plasticitu a čtenáři poskytli ještě více úhlů pohledu nutných k jeho rozhodnutí a závěru, nevynecháme informaci, že citovaná konfrontace byla součástí širšího vzorce incidentů, kdy křesťanští kazatelé čelili policejní akci za své aktivity na veřejných prostranstvích. A kdy bylo nedávno (fenomenální indické) gospelové zpěvačce Harmonii London nařízeno, aby přestala zpívat “Amazing Grace” na Oxford Street, (k povinnému poslechu zde, u nás Gottova Svatá noc). Přičemž policie tvrdila, že křesťanská hudba (na londýnských ulicích) není povolena. (Píše Christin Post)

Jako anděl zpívající “Harmonie London” je londýnský fenomén, čistě pro představu jak vypadá skutečná terapie, nabízíme záběry plačícího “potencionálního sebevraha” naslouchajícího jejímu zpěvu (zde). Plus – stále jsme u euthanázií – doporučujeme ještě verzi Amazing Grace zpívanou španělským seniorem, kterého Harmonie London doprovází na elektronické varhany zde. Proč citutuji tuto nahrávky, dozvíme se vzápětí.

Poctivě je třeba uvést, že Christian Post neuvedl, že zákaz tohoto jednoho konkrétního přednesu Amazing Grace následně řešil House of Common s vkusem vlastním Dolní komoře britskémnu parlamentu, kdy byl incident znovu slovo od slova zopakován, bylo uvedeno, že se v případě uniformované štěkny, která citýrovala zpěvačku, jednalo o “policistku dobrovolnici”, zástupce parlamentu bez emoce popsal událost, jak policistka zpívající křesťance nesprávně vytkla, že křesťanské performance nejsou dovoleny mimo půdorys křesťanských budov a následovala polodouhá (ne tedy obstrukční) citace britské legislativy a odkazy na běžně precedentní praxi pouličních křesťanských kazatelů, doprovázená moudře pokyvujícími hlavami přítomných. Poté následoval výrok předsedkyně sněmovny, (oh, kde je naše MPA?), která přitakala incidentu jako politováníhodnému, ovšem přinásla i stanovisko Velitelství Londýnské policie, která se za tuto událost pokorně omlouvá, uvědomuje si pochybení svého člena, slibuje nápravu. Celý klidný výstup je konsensuálně, řekněme harmonicky, zakončen souhlasem, že navzdory jednotlivým pochybením, ke kterým se staví čelem, obecně dělá londýnská policie dobrou práci a obyvatelé Londýna se budou nadále těšit andělskému zpěvu své oblíbené evangelistky.

Bouřlivěji vedená diskuze následuje ovšem pod videem samotné akce policistky a ta nás uvádí do představy, jak by mohla vypadat táž situace u nás. Níže sdílíme video s dryáčnickým výstupem londýnské policistiky buzerující zpěvačku právně nepodloženou “amplifikovanou” argumentací, k vidění zde. 

Ještě více se pak incident košatí pod výše citovaným výstupem z Dolní komory, který má na YT 140 tisíc shlédnutí. A o ten nám jde.  Zde muslimové hlasitě deklarují své právo na svolávání svých “bratrů” k čtení Koránu, Britové zase zdůrazňují, že policie nabírá špatné lidi a policistka je vnímána jako imigrantka a ne jako londýnská policistka, Křeštané dují své “Ježíš je Pán.”

Na takto širokém multikulturním a multiregionálním tématu vidíme křižovatkou snad všech současných kritických témat a všech jejich reprezentantů. A právě zde je zřejmé, jak zbytná je politika cenzury a moderace spontánní lidské komunikace. Naopak, jak taková autentická diskuze vede k uvědomění, že na pozadí čím dál invazivnějších byrokratických intervencí, do čím dál jemnějšího přediva našeho bytí a nebytí, fakticky žijeme v nesmírně duchovně, spirituálně, emocionálně či paradigmaticky košatém prostředí. A jak dobře jsme za posledních deset let zvládli vysoké nároky, které “potkávání všech se všemi” internet na náš život a globální komunikaci klade. Nároky, které jsou kladeny více na “naše srdce”, než na “naší mysl.”

A jak černá je agenda rozrušování a vysávání lidských vztahů, vnášení sváru do národních států, do občanských a věroučných komunit, do obcí, firem, rodin.

Tedy jak neodpustitelnou chybou je, že “jazyk srdce” je doslova vyrván z českého “veřejného”, fakticky  cenzorsky vyfitrovaného prostoru. V kterém kdokoli jen pípne o tom, že svou intuicí cítil hlas umírající matky, prožívá přítomnost bytostí světla nebo se schází k meditaci se stejně zaměřenými souvěrci, (v našem případě kontempluje nebo sdílí zážitek o přechodu svých bližních přes duchovní bránu přirozené smrti), je štván (a často uštván) soldateskou bezduchých zombee z ministerstev, parlamentu, krajských nemocnic, Forum 24, Seznamu, Aktuálně, případně otrávený plynem syčícím z ČT. (Dr. Peková je jeden příklad z tisíce). Nemluvě o úrovni diskurzu českého nebo i slovenského parlamentu, která s výše řečeným přímo rezonuje.

Ano, víme. Zákaz zpěvu křesťanských písní na londýnské ulici je voda na mlýn našim “vlastencům,” kteří mnohdy neumí ocitovat ani otčenáš, a kteří neví, že London Harmony je Indka. Pro nás je toto téma důležité proto,  jak by měla být vedena školení exekutivy, k zajištění takto široce pojatých náboženských práv a duchovních svobod. Touto “christianizující” obklikou se vracíme k původnímu tématu, tedy k právu na ochranu života (těch druhých), který se v posledních letech příliš často mení v otevřený teror.

Tedy zpátky k euthanázii.

Kultura povinné oběti:

Pokud je Kanadský fenomén euthanázie zasazen do kontrastu výše citovaných francouzským návrhům na domnělou institucionální ochranu zdraví a života občanů (právní silou proti jejich vůli a s hrozbou mnohaletého vězení nebo likvidačních pokut), tak se stává vtipem samým.

Kanadský titulek: “Důstojné umírání: můj život, moje volba.” Je jedním z desítek tabu, kdy nelze mluvit o tom, že žijeme v kolektivním informačním poli, které se čím dál více zahušťuje čirým šílenstvím. (marketingovou propagacei dobrovolné smrti najdete zde🙂

Faktem je, že video propagující dětskou euthanazii, promotovanou jakýmsi veselým plyšovým Jůhelákem, vzbudilo u kanadské veřejnosti takový odpor proti “Trudeově kultu smrti,” že se věk pro povolení euthanazie pro děti zvýšil. (Zde). Ale nadále je v jedem nasáknutém peru korporátních a politických markeťáků smrt nazývána životem a život  smrtí.

Fakticky jsou útoky na svobodu slova na sociálních sítích vedeny (i) z důvodu, že pod fangličkami eufemistických titulků o dobrodinní systému na jehož syntetickém konci číhá skartace nepotřebných nazvaná euthanázie prosakují případy, kdy byla (v Kanadě) doporučena “lékaři a sociálními pracovníky” euthanázie paraolympioničce, protože neměla byt s přístupem pro vozíčkáře. Lidem v “neřešitelné ekonomické situaci”. Lidem s demencí…

Protože Trudeův totalitářsky cenzurovaný mainstrem zde učinil mnoho na zahlazení stop po sobě samém, stojí zato si zde ocitovat právní formulace holandského pojetí euthanázie. Které je v podstatě zrcadlovým obrazem francouzské verze kultury povinné oběti.

Holandská legislativa popření lékařské přísahy formuluje jako “dobrou lékařskou praxi” která nepodléhá “následnému přezkumu” neboť je: “plně na rozhodnutí lékaře.”

A zde začíná být hra těžší. Budeme mluvit o tom, v které fázi pohledu do tváře pravdy se otáčíme a vracíme zpět do skalní jeskyně ignorance a “asistovaného nevědění,” “počestných občanů”.

Obmyslnost holandských právních interpretací zabití lidské bytosti přináší do vratkého prostředí mj výše citované eschatologie další komponent zneužitelné a zneužívané nejistoty. Tedy toho, co establishment podsouvá “dezinformační scéně”: nihilismus, cynismus, rozostření základních civilizačních hodnot, dezorientaci v otázkách obecného dobra a zla, popření kultury předků, smyslu bytí, ceny života samotného. Spolu s byrokratickou politikou “zákazu všeho”, spolu s doposledního metru čtverečního privatizovanými a zakonzervovanými zdroji a životním prostorem, tedy s podvázáním testrosteronu mladých Evropanům až k frigiditě a impotenci se nelze divit, že oni obracejí svou uskřinutou životní sílu proti sobě, “protože jinudy není možná”. A že my jsme  nedobrovolnými svědky jejich sebepoškozování a různých forem malformace či únikových deviací nebo abuse. Což je glosa na adresu neinteligentních a populistických útoků proti jistě zneklidňujícímu hnutí LGBD, míněno v rovině “amplifikace” jejích extrémních projevů.

Proti ní stojí “liberální amplifikace“ a to nejen její etický a duchovní rozměr, ale hraní se slovy asistované (sebe)vraždy. Zde holandská právní formulace klade do veřejného prostoru logický a etymologický kolaps když tvrdí, že “Paliativní sedace” je normální lékařský postup.” (Protože) představuje podávání léků, které uvedou pacienta do bezvědomí na konci života. (Jako takové) je (podání léků) považováno za součást běžné lékařské procedury: nepředstavuje ukončení života, protože podané léky nejsou příčinou smrti.” (Nicméně po jejich podání smrt nastane, kdy touto optikou nastane vždy).

Ano, je to odporně slizká hra se slovy a jejich významem, jak bylo řečeno výše, s lidským životem, s lidským zdravým rozumem. A ano, toto je ona kongitivní válka, válka s a o lidské podvědomí, jejíž zbraní je největší lidský strach, strach ze smrti.

V holandském případě chceme věřit, že “cílem (sedace ale i gerontologů) je zabránit utrpení na konci života, konkrétně utrpení nesnesitelnou bolestí, které již nelze jinak ulevit.” Ano, to zní hezky, obvzláště v sekulárním prostředí, kde se pseudovědeckou propagandou zmasírovaní bezvěrci bojí umírání jako čert kříže. Nicméně ředitelé hospidové péče tvrdí, že od bolesti ulevit dokážeme. Nepotřebujeme na to člověka zabít. Potřebujeme zpracovat, co bude po smrti. Co je před narozením. A touto perspektivou je euthanázie útokem na uvědomění přesahu lidského bytí za ostnaté dráty “života a smrti” za oplocenky povoleného výběhu člověka jako “plátce sociálního a zdravotního pojištění.”

Midazelamové vraždy a “zločin století.”

A nyní k věci nazvané: to je všechno pěkné, ale to bychom nesměli znát “zločin století”. Ano, znovu přicházejí ke slovu obecně známé, mainstreamem zuřivě zapírané “Midazelamové vraždy” desítek tisíc anglických seniorů. Britští zdravotníci na tuto operaci upozornili již v roce 2020, (znovu zde), nyní tyto výbušné údaje zveřejnil australský politik Craig Kelly, předseda Sjednocené australské strany.

“Tato úmrtí byla poté falešně přičítána Covidu, což byl základ kampaní veřejného strachu, používaných k ospravedlnění blokování a hromadné vakcinace veřejnosti (včetně dětí) pomocí experimentálního lékařského zásahu, který měl nulové údaje o dlouhodobé bezpečnosti. Zatímco malá skupina prosazující potřebu mandátu vakcin vydělala miliony“ řekl Kelly v příspěvku na X pod kopiemi dat.” Ne, neřekla bych to lépe.

(Originální studie, z které Kelly cituje je zde a jedná se o další apokalyptické čtení díky kterému není divu, že čím dál větší skupina “civilizovaného světa” se utíká k banalitě, vedoucí k nepřehlédnutelné debilizaci západní společnosti. K případně tupému pořvávání agresivních vulgarit ve veřejném prostoru nebo v tom, co po něm po cenzuře a deplatformaci zbylo. O sociální smíru nemůže být v takto šílených okolnostech vůbec řeč, stejně tak jako o míru na poli mezinárodním.

Za mě ještě nevynechejme tu část euthanazijní holandské (a belgické) legislativy, která hovoří o tom, že

“paliativní sedace” je zákonem přípustná, “pokud zbývající délka života pacienta není delší než 2 týdny”. Pokud přejdeme samotný nesmysl tohoto sdělení, který racionální vědu klade na roveň magického čtení z křišťálové koule, tak by tomu bylo naopak, kdyby můj táta neumíral v České Lípě ale v Holandsku, odkud jsem se za ním přijela ke smrtelné posteli rozloučit, tak už bychom se neusmířili. Ano, jistě, na pozadí  politiky “obecného dobra” není nic absurdnějšího a víc směšného než je rodina a vztah jednotlivce s jednotlivcem. Nicméně dav, nenávidící systém víc než smrt, je složen z jednotlivců a z jednotlivých událostí jejich života. Života na pomezí smrti, života v postroji “buďto budeš pro nás tahat, nebo zemři.” Konkrétně legislativně vyjádřeno: “lékaři nemusejí takové případy oznamovat ani je nechat přezkoumat.”

Optikou takto pojaté legislativy a řekněme holandského návodu, jak v euroatlantickém prostoru vnímat likvidaci nepohodlných starců a starých matek, zdravotní personál nenese ani za hromadné, “vyvražďování seniorů”, právní ani hmotnou odpovědnost.

Pokud si k tomuto “útoku na civillizaci jako takovou” přiložíme rozsudek NewYorského soudu, který ukládá Donaldovi Trumpovi a jeho rodině tříletý, respektive jeho dětem (ach, zase ta prokletá rodina), dvouletý zákaz správy rodinného majetku na území New Yorku plus 350 milionovou pokutu v dolarech za to, že účetně (a spolu s pojišťovnami a bankami či s jejich vědomím), navyšoval jmění, aby “získal vyšší bankovní půjčky,” které následně splatil, nepochybně k radosti a prosperitě finančních domů, tak je těžké se divit tomu, že o tuto “paliativní sedaci” žádají 20 letí Holanďané s argumentem, že “život v takovémto světě jim nedává žádný smysl”. Kdy 6500 loňských “žádostí o holandskou euthanazii”  desetinásobně rozšiřuje počet evropských neasistovaných sebevražd, kdy se ne méně než 65000 Evropanů (z toho 1200 Čechů a k tomu 50 tisíc Američanů), muselo vyrvat ze sevření takto otrocky a nelidsky pojatého života, vlastní silou, vlastníma rukama.

Poslové smrti:

Pokud se vrátíme do ČR, i zde stát vytěsňuje a odmítá odpovědnost za důsledky pandemického managementu, a to navzdory jasným důkazům lékařů, vědců a postižených, poškozených, pozůstalých. (Zde) SÚKL (Státní ústav kontroly léčiv) obmyslně či diletantsky manipuluje s hlášením vedlejších účinků očkování mRNA vakcinami, mezi které patří i dosud nekomunikovaná smrt 70 seniorů 14 dní po podání mRNA vakciny C-19 v ústavech, kdy se jedná zřejmě o zlomek těchto úmrtí.

Osobně jsem investigovala případ, kdy v Kolínském domově pro seniory policie vyrazila dveře, za nimiž našla starce udušeného černou sraženou krví, noc po “vakcině.” Policistka, do té doby plně oddaná své profesi, míněno v mantinelech jejího poslání, mi řekla, “Tohle je genocida, odcházím od policie.” Druhým důvodem byl rovněž rádoby vytěsněný fakt, že jako samoživitelka vozila před nočními službami syna na hlídání k matce, která ovšem bydlela za hranicemi okresu, v němž se směla dle pandemických opatření, pohybovat. Aby následně chytala a pokutovala jiné matky, které… činily totéž… aby mohly “sloužit státu…” A ona si hrála s představou, co se stane jiné matce samoživitelce, když dostane pokutu, nebo když přijde o práci, a zda by… např. nespáchala sebevraždu. Tehdy jsme s “Otevřeme Česko” podali 8 trestních oznámení na klíčové hráče české verze této operace – Policie je odložila, státní zástupce se jimi vůbec nezabýval.

A takto lež vědeckou střídá lež politická, totalitní.

Zde je např. seznam českého Ministerstva vnitra, lícující s morálkou a kreditem Ministerstev zdravotnictví. Jednoduše : Ministerstvo vnitra klade schod pod nohy útokům na lidská práva ze stran evropských Ministerstev zdravotnictví tak, jak jsou mj. formulována francouzským návrhem na stíhání “pacientů – provokatérů”. České MV vytváří kategorizaci domnělých “dezinformačních sdělení” o “coronaviru”, a uchovává je na své informační platformě i poté, kdy byla vědecky ai právně vyvrácena jako pravdivá. Tzn v době, kdy na jednotlivé segmenty této globální lži padají první žaloby na půdorysu “národních států”. Které se – pro nás podstatně –  točí kolem párové kategorie fašizující cenzury a totalitní propagandy.

(Odbočka: Pro radost a pro inspiraci si zde odcitujeme Žalobu státu Texas (spolu s 3 dalšími právními osobami)  na Ministerstvo zahraničí USA, která je formulována za zneužití pravomoci a rozpočtů alokovaných pro mezinárodní kybernetickou bezpenost k cenzuře a sledování vlastních občanů a “znevýhodňování části amerického tisku”,(plné znění zde🙂

(“1. Ministerstvo zahraničí USA (dále jen „státní ministerstvo“) prostřednictvím svého Global Engagement Center (dále jen „GEC“) aktivně intervenuje na trhu se zpravodajskými médii, aby znevýhodněná tisková média byla nerentabilní a to financováním infrastruktury, vývoje a marketingu a  propagace cenzurní technologie a soukromých cenzurních podniků, s cílem skrytě potlačit projev části amerického tisku.”)

Drahý Lucu:

Zakončíme tuto kapitolu tím, čím jsme ji otevřeli. Tedy návrhem Francouzského zákona o žalářování údajně sektářských odchylek a provokatérů. Zde zůstává smutek a frustrace nad stavem Evropského práva nejhlubší, protože to byl právě francouzský vědecký establishment, který o tom, čeho se covidová mafie na Francouzích dopouští, věděl na evropském kontinentu jako první. Jasně genocidní potenciál této dehumanizující operace pojmenoval  Luc Montagnier, nositel Nobelovy ceny z roku 2008 za objev HIV viru, zakladatel “virové onkologie” a bývalý čestný člen dnes vědecky odpadlého Pasteurova institutu, již v dubnu 2020.

 Zde je jeho včasné varování před očkováním dětí touto smrt šířící technologií, kontextované jejím skutečným otcem, dr. Malonem. Monagnier v dubnu 2020prohlásil, že virus způsobující onemocnění Covid-19 vznikl uměle v čínské laboratoři. (Potvrzeno zde:) V květnu 2021, v rozhovoru s Pierre Barnérias pro Hold-Up Media, označil Luc Montagnier program očkování proti koronaviru SARS-CoV-2 „za vědecky i medicínsky nepřijatelnou chybu“. Podle něj „ukáží až učebnice dějepisu, že je to právě očkování, které vytváří varianty“:

Čili kompetentní vědecké a státní instituce od dubna 2020 věděly, čeho se na občanech evropského kontinentu, potažmo na lidské rase dopouštějí a věděly od těch nejpovolanějších. Tzn. mohly zachránit miliony lidských životů a existencí, možná i život na planetě jako takový. Bohužel ti, kterým jsme věřili, kterým jsme svěřili do rukou své zdraví a životy svých blízkých, mezi pravdou a lží volily lež.

Výsledkem jsou Montaignierem anoncované symptomy ztráty imunity očkovaných touto technologií, evokující symptomy AIDS. Před kterou Montaignier varoval před smrtí, tehdy již zdiskreditovaný svými nehodnými kolegy. Titulek: “Slavná americká publicistka Meggy Kellyová po očkování ztratila svou imunitu”, jsme nečetli nikde, že? Ne. Je zamřížovaný návrhem totalitního zákona o “sektářských odchylkách” a “provokatérech”, kteří se odmítají nechat zmrzačit a zabít těmi, kteří nás, lidi nenávidí. Posly smrti.

Opouštíme toto neblahé téma ve chvíli, kdy se 80% planetární mocenská  energie a její AI algorytmy soustředí na zametení stop po sobě samých. Tedy kolem miliardových rozpočtů a desítek tisíc agentů drakonické cenzury, občanského útlaku.  Dalších a dalších miliard, fakticky dalších a dalších roků zbytečné, ponižující a devastující dřiny Evropanů, Američanů, Kanaďanů a Australanů, Japonců, vyhozených oknem. Přesněji : končící ve chřátnu nenasytné tisícihlavé šelmy.

Bestie, která saje život z plic mé drahé slovenské sestry a sílu z tónů dechových nástrojů evropských stánků kultury.