0
sdílej

Kompostér na peníze

Tak nám zase jeden ministr financí končí v kompostéru. Rychle recyklovat a dalšího. A další díl seriálu “organizovaného zločinu” našich ministrů financí. 

Tentokrát roli první milovnice hraje paní ministryně Schillerová. Národní politika, která tentokrát vykvetla z kořenů regionálních. V případě současné ministryně financí tkví kořeny její rodiny v moravské půdě. Výplatnice jejích účtů vypovídají o tom, že moravské rodiny vždy držely při sobě. A že z Brna je to na olomoucké Vrchní státní zastupitelství blíže, než do Prahy. 

Podstata problému je stále stejná:

  • zneužívání moci,
  • kontaktů,
  • veřejných prostředků
  • proplétání partikulárních zájmů s politikou, lobistů s exekutivou a veřejnými penězi. 

I v tomto případě tomu není jinak.

Paní ministryně Schillerová má dceru. Bývalou radní Brna za ANO. Ta dcera má manžela. Davida Rusňáka. Tento manžel dcery ministryně financí patří mezi “významné sponzory ANO”.

To znamená, že

  • musí mít z čeho sponzorovat 
  • musí mít proč sponzorovat
  • musí z toho sponzoringu něco mít, aby mohl dále sponzorovat

To je samo o sobě “našišato“, ale prostě na tomto prolínání zájmových skupin a politiky, současné státy stojí a pokud se to ukočíruje, nemělo by na tom být nic špatného. Ať jsou lidé aktivní a ať posouvají vývoj dopředu ti, kteří jsou aktivní. A nechť jim stát/občan dává témata a vize k této aktivitě. Třeba, že není vhodné být aktivní za cenu zničení životního prostředí nebo “rozkradení” dotací malým a středním. 

Jenže u nás to “aktivní” příliš často znamená právě v tomto ohledu “pasivní.” A pasivní je téměř synonymum pro zloděj. 

Firma zetě paní ministryně se jmenuje DRFG a jejím obchodním artiklem jsou nejspíše údaje ze spisů Policie ČR. Takže se úplně vyhnula volnému trhu, kde je třeba, aby ti Češi, kteří mají testosteron, si vykřičeli svoje na “volném trhu” a pak posouvali své ekonomické úspěchy skrze politiku. Zeť ministryně financí úplně obešel trh, který už je stejně cinknutý intervencemi státu, a šel po smetaně. Po tom, co z nás stát vyslídil prostřednictvím politické moci, Ministerstva financí a Policie ČR. Tedy šel po odposleších z našich mobilů, informacích z našich mailů a z korpusu našeho občanského života založeném, na penězích, na daňových přiznáních, které se všechny scházejí v rukou Ministra financí/Předsedy vlády.

Spisy Policie jsou takovými deriváty obchodu. Vysokou školou zločinu a korupce. Už jen když se dostanete ke know-how defraudace, jste milionář. A Rusňák obchodoval tam, kde stát přihazuje nejvyšší marže, protože ví, že bez toho nemůžeme být:

  • energie,
  • nemovitosti,
  • data.  

A pokud se vám podaří, že máte za zády nejen úplatné policisty, ale ještě vrchního státního zástupce, tak pak zobchodujete ministryni financí i s dojičky z místního kravínu.

V rychlosti

Rusňák měl na výplatnici policistu Ratajského, který jak zjistil server Aktuálně, sabotoval ta nejzávažnější vyšetřování elitních policejních útvarů a chránil podsvětí, a k tomuto účelu měl velice širokou síť policistů pěšáků, kteří na zakázku zetě ministryně prolustrovali obchodní partnery jeho firmy a jeli ještě ve krytí největších dovozců pajcovaného vína Celní správou. Rusňákovi bylo prokázáno 12 nelegálních vniknutí do policejních evidencí. Přesto…

Požádal o vyčlenění svého případu z rozvětvené kauzy a o podmíněné zastavení stíhání. A olomoučtí vrchní státní zástupci jeho žádosti vyšli vstříc. „Shodou okolností“ týden před jmenováním první jednobarevné vlády hnutí ANO.

A tak se nám skácela jedna z posledních model právního státu, kvůli které se naivní „Chvilkaři“ schází po náměstích celé země – státní zastupitelství.

Instituce, které jsme k nohám složili svá práva, že je bude hájit za nás. Lépe než my. A ona nám je nejen prodává zpátky úplně zmrzačené a za cenu obrovských transakčních nákladů na celý právní aparát, ale ukazuje se, že Ištván, který má být garantem naší rovnosti před zákonem (poslední instancí, aby se propojení veřejných prostředků s politikou a s orgány nestalo cestou do nové totality), tuto sjezdovku do pekla promazává vazelínou.

Zažili jsme to za ODS s ministryní zemědělství Vicenovou, která byla bílým koněm z doby kmotrů a ODS v době rozdávání subvencí za Program rozvoje venkova. Zažili jsme to s Babišem, který si během funkce ministra financí přilepšil zakázkou pro Uniles na zpracování dřeva v době kůrovcové kalamity v objemu tří miliard. Nyní to zažíváme s paní ministryní Schillerovou. 

Podívejte se – my někdy na ty ministry koukáme jako na bohy, kterým se nemůžeme postavit. A je to jen proto, že si nevidíme na špičku nosu.

O tom, že se prodávají policejní informace ze spisů mafii, víme i u nás. To dělalo například Obvodní oddělení policie ve Cvikově už v 90. letech a byl na tom založený tehdejší byznys okolo Varnsdorfu a není to byznys čistý. 

A co se týká národních zakázek a místní politiky. To umíme v Liberci úplně stejně, jako v Brně. 

Řeknu příklad z tohoto týdne. Malý, ale náš. Liberecký. Rovnice úplně stejná, jako ta brněnská. 

Hlavní roli nehraje ministr, ale kompostér 

Ale pozor, počítat budete muset umět i v tomto případě.

Na konci roku 2016, chvíli před tím než se stala Alena Schillerová ministryní, se stalo ještě něco jiného. 

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo dotační výzvu pro akci “Kompostér do každé rodiny“. 

Šlo o to, že když kraje a obce budou schopny informovat a následně vybavit domácnosti kompostéry, tak Ministerstvo životního prostředí obcím uhradí 85% z jejich nákupní ceny a lidé je dostanou zdarma.

Je to takový ten typický český krycí manévr, fíkový list populistické ekologie, za kterým se mají skrýt velké rány jako jsou uhelná elektrárna Počerady, limity polétavého prachu na Ostravsku, nové jaderné reaktory v Dukovanech a Temelíně napojené na obchody s Čínou a Ruskem.

Abychom jmenovali něco z našeho kraje, zmíníme související plány na znovuotevření těžby Uranu státním podnikem Diamo, kterému dodnes platíme 25 miliard za sanaci předchozích ekologický škod. Těmto plánům se se brání naši regionální a krajští politici, ale i občanská iniciativa “našepodještědí”.

A nakonec když jsme zmínili 3 miliardovou dotaci pro předchozího ministra financí, tak nezapomeňme na ještědské lesy, kůrovce a (jakone)Babišův Uniles, kterému odtud polští transportéři sváží tisíce kubíků našeho dřeva do dotované papírny ve Štětí.

Nebo jiné slovenské “piraňky”.  TMR a J&T se chystají zakousnout do dalších 7 hektarů Ještědského lesa pro další sjezdovku tam, kde se nevyplatí ani ta stávající.

To celé ekologické vlastenčení je zabalené do národovecké PR politiky o tom

  • jak je Německo (které ročně prodá více elektřiny, než Češi vyrobí) závislé na našich rozvodových sítích a elektřině z jádra nebo z uhlí
  • jak bláznivé jsou udržitelné zdroje energie a auta na elektrický pohon
  • a jak nepochybně Unie na této strategii zkrachuje, a to maximálně do pěti let…

Každá příčina má své důsledky, a nyní celá ta česká mefistotelská hra s životním prostředím, místním trhem, veřejnými penězi a zdravím vlastního obyvatelstva, končí s novou subvenční politikou Unie, která nám pro období 2021 – 2027 krátí právě dotace pro Program rozvoje venkova o 16 procent a dotace na půdu pro naše poskolchozy o 4 procenta.

Což je dohromady 16 miliard ročně pro venkov, který žije z dotací nebo z přerozdělování centralizovaného rozpočtu. (O Chartě evropské místní samosprávy si řekneme někdy jindy).

Unie k tomuto kroku přistoupila předvídatelně pod pláštíkem Brexitu. Ve skutečnosti z jednoduchého důvodu – protože se prostě desítky miliard ročně do udržitelného, ekologického rozvoje této země (potažmo Visegrádu) rozkrádaly a nepřišly vůbec tam, kam byly určeny:

  • tedy na soběstačné a moderní zemědělství,
  • na produkci zdravého, pestrého, finančně dostupného jídla nabízeného v lokální obchodní síti a restauracích. 

A v rámci Programu rozvoje venkova, aby tyto miliardy z Unie stát zúřadoval na rodinné podnikání, aby mladí lidé neodcházeli z našich krásných krajů do měst, což se jaksi minulo účinkem.

Protože – mimo mnoha jiných byrokratických překážek, jenom naše stavební povolení pro “mladou firmu,” je čtvrtý rok nedobytný kapitál, zebetonovaný stejnými českými národními úřady, které si přeprodávají informace z policejních spisů a vyviňují organizovaný zločin.

A do tohoto národního zmatení průmyslu, velké energetiky, zemědělství, zdravotnictví, ekologie a produkce potravin, s novou vládou, vstoupila akce kompostéry.

A teď jdeme k podstatě

I těch pár korun na tuto národní kosmetickou ekokamufláž, se v soukolí regionální politiky muselo zadrhnout.

V roce 2017, kdy nám regionální brněnská lobby a zločinecké kruhy dodotovaly do křesla naší Marfušku Schillerovou, spustilo Ministerstvo životního prostředí akci kompostéry. 

Je založená na bohulibé motivaci, abychom my, domácnosti, kompostovaly biologický odpad. Vzniklý nejen odebíráním ze spotřebního, v našem případě především potravinového koše (na kterém jsou bohužel závislí naši spoluobčané ze sídlišť, tzn. na “denaturalizovaných” produktech našeho neudržitelného zemědělství), ale v případě nás domkářů, i odpad z našeho zahradničení, které nás chrání před těmito zbraněmi hromadného ničení.

Jenže marketing MŽP se veze na výzkumech, že už to děláme. My Češi třídíme a kompostujeme jako o závod i bez Ministerstva životního prostředí!

Například my jsme doma měli 4 kompostéry už od roku 2011. A co vím, tak okolo nás většina třídí opad a většina kompostuje. Takže MŽP, a po něm kraje a obce, se přišly na tomto našem kompostování přiživit.

A jistě už někde nějaký úředník vyplňuje “excelové” tabulky o tom, jak byla tato ekologická kampaň úspěšná, jaký je náš stát dobrý hospodář, dbá na životní prostředí a tím pádem nemusíme instalovat požadované technologie na zachycování polétavého prachu v Karviné.

Ale přesně takto došlo k tomu, že kromě znalostí o českém průmyslu, energetice a udržitelném venkově, něco víme i o recyklaci kompostováním.  A tedy i o kompostérech. 

A teď jsme u toho, jak velká národní korupce a politická hra souvisí s tou malou, regionální

První vlna kompostérů se do koutů našich dvorků vlila skrze Statutární město Liberec krátce poté, co MŽP tuto akci odstartovalo.

V dubnu 2018 Liberecký Odbor ekologie a veřejného prostoru nakoupil prvních 500 kompostérů. V tomto nákupu od výrobce Jelínek-trading spol. s r.o., vystupoval úředník Ing. Michal Vinař z uvedeného odboru a náměstkyně primátora Ing. Karolína Hrbková ze strany Změna pro Liberec

Tehdy město nakoupilo kompostéry za cenu 1.570,- Kč za kus. 

Po kompostérech se v rodinách, které o kompostování vědí a chtějí pomoci naší přírodě, jen zaprášilo. Žádostí bylo více, než mohla samospráva uspokojit. Což je pozitivní a o tom ta kampaň je.

Z tohoto důvodu došlo na fázi číslo dvě, ve které se ovšem fáze jedna, ukázala jako “průzkum trhu” pro fázi číslo dvě. Ne průzkum trendů v kompostování, ale něčeho úplně jiného.

Tentýž Odbor ekologie a veřejného prostoru, v září 2019 nakoupil kompostérů rovnou 1000. 

Možná by vás napadlo, že budou trochu levnější, když je jich dvakrát tolik než minule a jsou od stejného výrobce, firmy Jelínek-trading, který je jedním z největších dodavatelů kompostérů. Celková produkce kompostérů je za 25 let podnikání více než 750.000 ks. A ještě k tomu z recyklovaného plastu!

Jenže to jsme zase v Brně – český obchod není o trhu, není o ekologii, ale o politice. První a druhý nákup dělily volby. Vyměnilo se zastupitelstvo. Úředníci pěšáci zůstali, vyměnili se náměstci. 

Takže když k nám do Liberce doputoval kompostér z druhé várky, zjistili jsme, že jej město Liberec nakoupilo o 1323,- Kč bez DPH dráž, než ten první. Za 2893,- Kč za kus. To je bratru skoro dvarkát tolik.

Zdražil snad pan Jelínek? Byla naše první otázka. 

Podívali jsem se na web … i kdybyste si kupovali jako soukromníci, jeden jediný tento stejný kompostér, zaplatili byste za něj 2313,- Kč. To je o 580 korun méně, než zaplatila liberecká samospráva, která těchto stejných kompostérů nakoupila tisíckrát víc.

Ovšem tentokrát už ne přes pana Jelínka napřímo, ale vmezeřil se nám do této transakce zprostředkovatel, který založil svou firmu v roce 2017. Asi i na míru dotačního titulu. Společnost se jmenuje návodně:  “NAODPAD s.r.o.” 

A náměstek, který tento obchod podepsal? Mgr. Jiří Šolc, náměstek primátora pro technickou správu města a informační technologie, člen Rady města a Zastupitelstva města Liberec.

Teď si můžeme porovnat různá čísla k již dodaným kompostérům v ČR

kompostery

Samozřejmě i malá politika je politika a malá ekologie je ekologie. Rádi kompostovat budeme. I za své. Na to nepotřebujeme stát. 

Ale proč to píšeme

Jestli nám úředníci budou strkat na dvorky kompostéry, a za zády nám nechají těžit uran a kácet Ještěd, a ty kompostéry ještě okradou, a tu zlodějnu nakonec zase zaplatíme my, tak z nás dělají jenom blbce

Stejně jako když nám bude Ministerstvo financí strkat EET až do poslední hospody, která se snaží v podještědí přežít bez dotací a na druhé straně bude totéž Ministerstvo financí. Sponzorované regionálními zakázkami svých příbuzných, krytými informacemi ze spisů PČR, organizovaným zločinem, vyviněným nejvyšším státním zastupitelstvím apod. 

To není o těch kompostérech. To není o tom Ištvánovi. To je jako s tím životním prostředím a jeho dopadem na naše zdraví – o kumulované zátěži. Protože to, co se stane v jednom regionu, se stane ve všech. A malý podvod je hraný ze stejných not, jako ten velký. 

A zde si píšeme o tom, že jako na každou jinou, i na tuhle hru musí být dva.

A že bychom v těch kompostérech měli v první řadě nechat fermentovat a recyklovat celý český úřednický aparát. Ať ten regionální nebo národní. Ovšem to by ty kompostéry musel nakoupit někdo jiný, než stát!

Může se ti také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

RSS