Zamkněte nájemníka venku. Stát ho tam nechá !
Byli jsme upozorněni čtenářem těchto stránek na zvláštní případ, který se takřka on-line odehrává v současném Liberci. Mezi jeho aktéry patří i úředníci a politici města a jejich rodinní příslušníci:
Pan Janeček je starý pán. Velmi starý. Když mu před téměř deseti lety zemřela manželka, zdědila její podíl na domku v Horním Růžodole, kde penzisté téměř celý život žili, vnučka. U notářky byl sepsán zápis, kterým bylo panu Janečkovi garantováno právo nadále byt s příslušenstvím užívat, jak to bylo za života jeho ženy. Vše se zdálo v pořádku, v souladu se zdravým rozumem i dobrými mravy.
Po šesti letech se cosi změnilo a dědeček byl vybídnut k tomu, aby se věcného břemene užívání, které mu mělo zajistit důstojné dožití, vzdal. Tak se i stalo. Zase u notářky. Tehdy se v dokumentech objevuje jméno jakéhosi Petra Hrbka. Aby měl pan Janeček důvod vzdát se tak zásadní životní jistoty, obsahuje úřední listina garanci vnučky a p. Hrbka, že mu zaručují práva k užívání bytu „jako osobní závazek“. Tady už to nevypadá až tak úplně košér, ale budiž. Když strany mají vůli dohodu naplnit, tak i tohle papír snese.
Po roce pan Janeček utrpěl úraz. To už mu bylo přes devadesát. Od té doby cestoval jak putovní pohár mezi libereckou nemocnicí, LDNkou, chvíli pobyl v péči syna v Českém Dubu, nějaký čas po zlepšení zase i doma v Liberci, aby skončil ve špitále v Turnově, pak v Lomnici nad Popelkou a nakonec v Domově důchodců v Českém Dubu. Pokud měl někdo nekalé plány s bytem a právy pana Janečka a předem sázel na kartu jeho vysokého věku a chatrnějšího zdraví, vycházely mu dokonale.
Ejhle! Pan Janeček je velmi vitální a snaživý. Daří se mu zotavovat a díky své vůli, péči lékařů, sestřiček a blízkých by se rád do svého bytu vrátil. Jenže to najednou nejde. A nejen to. On už se nedostane ani ke svým věcem, které v bytě před úrazem zůstaly. Ošacení, nábytek, osobní předměty, památky na ženu… Nic. Otec a syn Hrbkovi nechali vyměnit za dobu stařečkovy hospitalizace zámky od domovní branky i od dveří domovních a prostě ho tam nepustí. Takhle to trvá už skoro rok.
Do věci se vložil syn pana Janečka. Léta běží moc rychle, už i ten syn je po pubertě. Obrátil se tedy na úředníky, aby konali svou povinnost. Liberecké úředníky – z magistrátu. Žádal po nich něco tak světoborného, aby nařídili pachatelům protiprávnosti umožnit otci přístup do bytu. Odpověď? Pro pravidelné čtenáře našich stránek jistě předvídatelná. Magistrát města Liberce odpověděl letos v květnu oznamovateli, že věc odkládá.
A že Vám jméno Hrbek něco připomíná? Jistě! Petr a Petr Hrbkovi jsou otec a bratr Karolíny Hrbkové – toho času náměstkyně primátora města Liberec! A dvojky na kandidátce hnutí Změna pro Liberec, kde kryje záda šéfovi Janu Korytářovi.
Jestli takoví uspějí, to nás tedy čeká ZMĚNA! Politička z hnutí, které tak rádo moralizuje, zřejmě kryje nemravnosti páchané vlastní rodinou.
Co asi tak čeká pana Janečka v jeho 93 letech? Její rodina je vůči starci neoblomná. A partaj K. Hrbkové se v podrobném programu čítajícím více než sto stran nevěnuje strastem důchodců pro jistotu vůbec. Snad jediné, co zdánlivě připomíná nějakou sociální politiku, tam mají, že chtějí postavit pro potřebné jakousi Městskou ubytovnu. Ze stavebních buňek! Náměstkyně Hrbková se pak sama politicky profiluje na tak zásadních společenských tématech, jako je budování a natírání laviček ve městě, sázení ozdobných kytiček apod. Panu Janečkovi bude určitě moc dobře, až bude vzpomínat na svůj byt před stavební buňkou, kam úředníci naženou pohůnky z technických služeb, aby mu tam ztloukli nějaké bidýlko na sezení a vedle strčí pár krokusů.
Kdybychom byli cyničtí, vyhlásíme na těchto stránkách naší tradiční otázku v takovémto duchu:
„Myslíte, že se pan Janeček za vlády K. Hrbkové a podobných na liberecké radnici dostane do svého bytu ještě před dožitím 100 let? Přiveze mu pak delegace z radnice gratulaci k jedinečnému jubileu a kytici krokusů? Kam? Před mobilní buňky, které mezitím hodlají vybudovat někde na periférii původně pro sociálně nepřizpůsobivé?“
