sdílej

Kapitola 3: Hodná síť, zlá síť. Engadgement nebo média?

Začínáme navazujeme na předchozí kapitolu tím, s jakými nástroji stojíme proti monopolizovanému mediálnímu informačnímu trhu. Tedy jak pracujeme na sociálních sítích. Jak můžeme proklouznout ke svému čtenáři znalostí pravidel tvorby kolektivního vědomí.

Připomeneme si, že text do 35 znaků Facebook zobrazuje větším písmem.

Nabízí se otázka, proč právě 35 znaků? 

Možných vysvětlení je více. 

Jedním z nich je cesta strategie “zhloupnutí lidstva,” aby se odnaučilo mluvit. Aby lidskou řeč nahradilo globálním jazykem čísel. Protože supercomputery přece jen s jazykem a jeho plasticitou tolik pracovat neumí. A 35 písmen je dávka, která by nám podle nich měla stačit. Něco jako třeba minimální plat.

Další důvod proč 35 znaků může být, že je to právě jedna čtvrtina maximální povolené délky příspěvku na Twitteru. Ajťácká kabala, kódy pro vnitřní okruh tvůrců globálního vědomí. 

Další vysvětlení se pak nabízí v souvislosti s tím, že podle některých analýz že takto krátné zprávy dosahují největšího engagementu. 

Tak: engagementu. To slovo si prosím pamatujte. 

Má mnoho významů, jako většina slov v IT je ukradené.

Nebudeme jej vykládat jejich slovníkem, řekneme si, že  z mnoha jeho významů si vybereme “zasnoubení.” 

Pro přemýšlení o novým médiích je to důležité slovo. Protože rozbíjí jejich stávající koncept.

Na síti se informace netlačí silou, ale snoubí se. Vyhledávají / oslovují se ti, kteří rezonují. Podle klíčů, kterými si marně lámou hlavu vlády a korporáty všech zemí světa. Protože díky tomuto snoubení se jim obyvatelstvo vylévá z hranic moci, z pod kontroly. 

Sjíždí svou lajnu, hrají ve své kapele. 

A hlavním tématem “vědy” je a bud tyto kapely rozbít. 

Zákaz kultury, zákaz divadelních vystoupení, hudebních performancí, je jen vnějším projevem vnitřní snahy 

“nezpívat.” Neladit se, nerezonovat. Nedýchat, Nemyslet. Nemluvit.

“O čem se ti lidé baví, že se nebaví o nás?” 

“Že z toho nic nemáme?” 

“Že oni něco pyklí? Proti nám?” 

“Tak proč to tady píšeme, když to nečtou?” 

“Co to tam dělají? Že plánují rébélie?”

Ty… jak se tomu říká… dezinformace? 

Snoubení se je dobrovolné, spontánní, nevyzpytatelné. Je v poměru jedna ku jedné, je o rovnosti.

Je nekonečné, neohraničené. 

Je o ploché zemi, o duté zemi, o kulaté zemi, je o tolika zemích, kolik je lidí, kteří hledají svůj domov. 

Je o tolika verzích člověka, kolik má svých zemí.

Je o lidech kterými protéká tolik informací, kolik mají kontaktů. Kteří vytvářejí tolik sdělení, kolik mají zdrojů. Engagement je o “přece se točí”. O interkonekonektivitě.

O víru života, který se nedá spoutat, zkontrolovat, zkasírovat, zdanit. 

Nová “média” jsme my. 

Osoby, zprostředkovávající spiritistickou informaci.

Informaci, která už nevyplňuje daný prostor z jednoho zdroje ale z našeho vzájemného snoubení se na úrovni naší rezonance. 

Začínáme mluvit:

Skončili jsme u toho, že na sociálních sítích jsou příspěvky které jsou kratší než 40 znaků, opticky zvětšené. Tak, aby se jejich efekt ještě více znásobil. Neřešíme už důvody, využijeme výsledek ku svému prospěchu.

Takže začínáme přemýšlet jak z formulujeme text. 

Pro jistotu jej duplicitně podkládáme obrázkem. Mj. protože jako profesionálové víme, že server Quartz zjistil a upozornil, že větším písmem se zobrazují pouze krátké posty jen bez přílohy, to je bez obrázku. 

Pokud má tedy text třeba 30 znaků, ale je pod ním obrázek, Facebook jej stejně zobrazí malým písmem. 

No to je logické. Protože jak známo, jeden obraz je více než 1000 slov a ve spojení byť i s 35 písmeny už vytváříte “obsah”. Který má patřit reklamě, nebo profesionálům. 

Proto své sdělení uděláme ve třech verzích.

Samotný obrázek. 

Samotný text. 

A text podložený obrazem. Je to za stejnou práci, za stejné peníze. A ještě jej přeložíme. 

A tak vzniká trojitá šance, že jej “Sofia” a udavači nenajdou. A že se přitom v digitálním informačním poli neztratí. Protože “šelma” potřebuje krmit. 

A samozřejmě je důležité, z jakého účtu jej nasdílíme. Zda z potlačovaného, nebo z “nenápadného”. 

Z takového, z kterého létají kraťoučké texty a jednoduché obrázky. 

Osobně máme pro šifru 35 písmen soukromé vysvětlení, dostaneme se k němu v závěru. Nebo ne, řekneme to hned a tam o tom řekneme něco jiného: první reportér starého kontinentu Filippidés, aby sdělil svému králi reportáž z bitevního pole u Marathonu, uběhl právě 35 kilometrů. A ta reportáž zněla:  “Zvítězili jsme,” a hned poté co ji předal, padl k zemi. I takovou cenu má několik písmen ve správnou chvíli, na správném místě. Vážíme si jazyka. Jak říkají předsokratovští fílozofové, lidská řeč je darem od bohů. Tedy od těch lepších. Pak jsou tady ještě ti druzí. 

A je to ještě o jednom významu. O tom, co jsme psali výše. Tedy že všechno co existuje je dobré i špatné současně. Že ten program na 35 znaků je program programátorů – IT kabalistů” kteří si jej napsali pro sebe. Ale že my si jej můžeme přeložit do svého jazyka tak, aby posloužil nám. 

Aby sloužili oni nám, ne my jim. 

A to si právě ukážeme. 

Ale ještě před tím si ukážeme, jakými obručemi musíme proskákat.

Čtyři tváře mediální totality. 

Tak a kde je ten obrázek: 

Problémem současné žurnalistiky není že má málo dat,  ale že je jich nesnesitelně moc. Znakem žurnalistiky nového milénia jsou filtry. 

 Z tisíců fotek z demonstrace 17.11.2021 na Staroměstském náměstí musíme vybrat jedinou. Znovu přemýšlíme, vybíráme, kombinujeme – editujeme. A teď jak přemýšlíme. Zkuste si to představit, když se podíváte na jakékoli žurnalistické sdělení v médiích hlavního proudu. Jak nic není náhoda. Všechno je za peníze, všechno je pro něco, pro někoho. A tím někým nejste vy. 

Začínáme tedy tím, že se vyhýbáme profesionálním fotkám. Proto jsme citovali obrázek číslo 2 z prvního dílu – protože technicky kvalitní snímky evokují, že byly snímány profesionály, kteří disponují sofistikovanou kamerovou technikou. Ta stojí peníze, čili snímky jsou na prodej. Komentuje je (nebo upravuje) někdo jiný, než jejich autor a výsledek jsme viděli na příkladu zprávy ČT – fotku od zprávy odřízla lež, zlá lež, záměrná dezinformace. 

Která je v prostředí masových médií vždy kolektivní. Tzn. “nikdo za ni nemůže” a současně nikdo z rozvětveného mediálního trhu na tu lež neupozorní, pracuje s ní stejně, tedy jako “s pravdou.” Na kterou maximálně navěsí ještě další vrstvu covidového make-upu.

1. Autorská anonymizace žurnalistického sdělení stojí za první  manipulativní, neautentickou, tedy právně nepostižitelnou formou mediální lži a propagandy. 

Kdo může za to, že fotka z demonstrace Chvilkařů nesla podtext redaktora, který na demonstraci ani nebyl? Ten fotograf? Ten redaktor? Vedoucí vydání?  Nebo ten ideolog? 

Pozor na udavače:

Profi snímky jsou tedy “editovatelné,” nedůvěryhodné. Naše publikum ví, že peníze na mediálním trhu “nejsou zadarmo” a digitální žurnalistika je závislá na technologiích, které zpětně obsah sdělení z velké části determinují. 

Jsou to technologie, ne člověk, kdo v médiích určují jak to co budeme číst (vidět, slyšet), tak to, co číst (vidět, slyšet) nebudeme

Zatímco digitalizace obsahu médií umožnila jejich čtení v chytrých telefonech, tak si hned vybrala svou daň. Tou je kontrola kolektivního vědomí supercomputery, které zajišťují “systému jedné pravdy”  globální cenzuru veřejného prostoru. Stále mluvíme o mainstreamových sociálních sítích, na ty nemainstreamové se teprve chystají. 

Umělé inteligenci neunikne ani jedno slovo. Které zadají do seznamu ideologové nebo udavači nebo novináři. 

Viděli jsme třeba co se dělo na serveru Aktuálně (nakladatelství Economia – Respekt, HN, tedy Bakala). Jak zrušily blogy s Tománkem, Hamplovou a s Hnízdilem. 

Na základě udání novináře Jana Šterna, došlo k jejich “skartaci”. 

Vykonané rovněž novinářem, šéfredaktorem Aktuálně Josefem Pazderkou. 

To je ona “moderní tvář” médií. Sterilizace.

Nebo byste chtěli pracovat v takovémto “newsroomu”? Ti “novináři” nevytáhnou paty z velkoskladu, kde stojí každý za svým stanicí stejně, jako dělníci v Amazonu. Jenom místo balíků přesívají data. 

Na místo autorů kteří přitáhli čtenáře, zůstal převládající mainstreamový mediální žánr nazvaný “podvolený redaktor” který je vlastní všem titulům Economie. 

Protože se jednalo o nejnavštěvovanější blogery tak vidíme, že médiím nejde o “kvalitní obsah”, na ten již dávno rezignovala, nejde jim o čtenáře, které tyto blogy houfně navštěvovali, dokonce jim nejde ani o peníze. Na prvním místě je ideologie. 

Novinkou na informační mapě planety je, že s pomocí digitalizace dat a přenosových sítí, jsou “tvůrci obsahu a jeho kontroly,” tedy média, schopny důkazy o totalitě a teroru z veřejného prostoru eliminovat (někdy i s jejich autory). Globálně. V Rusku, v Číně, v USA, v Německu stejně jako na Slovensku a u nás. A nahrazovat je cukerínovou lží o právním státě a demokracii – pro někoho. Protože mějme na paměti, že odborníky na slova nejsou politici, nejsou vědci, ale ideologové, profesionálové. 

2. To znamená že ”Odborně zadaná” digitální cenzura a likvidace nepohodlných  je druhým znakem manipulativního žurnalistického sdělení. 

Kdy si nejen politici ale média  touto formou vyřizuje účty s konkurenty, monopolizují informační sdělení.

Argumentačně renegátům cenzoři a nové STB nestačí,  to vidíte když se v jednom televihním studiu sejdě Hnízdil z Kubkem. Nikdo v širém světě Hamplové ani Tománkovi neprokáže že nemluví pravdu či že dezinformují. Pokud by se věc řešila právně, slušně, čestně, chlapsky, racionálně a vědecky, tak by cenzoři nikdy nemohli vyhrát. Tak se pravda na síti řeší totálně, od slova totalita. 

Proto s autory kultu nepohodlných sdělení média bojují buďto tak, že jim zavřou dveře a zadruhé tak, že jejich pravdu překřičí svou lží. Doslova ucpou veřejný prostor informačním balastem, kterému nelze uniknout.

3. Vtíravost a neeliminovatelnost jediné pravdy na úkor plurality je další, třetí znak nátlakového a totalitního žurnalistického sdělení. 

A ani to nestačí. Média už lobují o uvěznění své konkurence, respektive velice horlivě takovéto legislativě připravují půdu. Právě tím, že s pomocí technoligií dokáží ovládnout a ucpat veřejný prostor nakašírovaným a zkresleným obrazem reality tak, aby se v něm slova totalita a teror nevyskytla – Aby se tam nevešla. 

Tedy nebylo “proti čemu protestovat a vyjadřovat se, protože “vše již bylo řečeno.” 

A tedy jakákoli odchylka od kultu smrti je “dezinformací.” 

To znamená že je nejen technologicky možné, ale právě správné, z veřejného prostoru eliminovat ty autory, kteří slovo totalita nebo nesvoboda vysloví. 

To už není jako v Severní Koree, v Číně nebo v Rusku. To není už ani že z Evropy dělají Asii. 

To je planetárním kataklyzmatu.

4. Kriminalizace pravdy a její záměny za  dezinformace je čtvrtým pilířem mediální digitální lži. 

Takže občan, čtenář, autor, je ve veřejném informačním prostoru pálen čtyřmi ohni.

1. Soukromá sdělení i korespondence na původně privátních sociálních platformách je filtrována ideology.

2. Do veřejného prostoru skrze média občan nesouhlasný s totalitou nemá přístup, nebo je “editován” tak, aby byl dehonestován a denunciován ve prospěch mediálně mocenského konceptu, že totalita neexistuje.

3. Na každé veřejné sdělení občana se lepí nevyžádané doušky, upozornění a komentáře, které čím dál zřetelněji nesou stopy ztráty kontroly jejich autorů nad sebou samými i ztráty jejich kontaktu s realitou (typicky např. “Ověřené informace” o skokovém nárůstu náhlých úmrtí sportovců. Ty už jsou směsí výplodů zřejmě chorých mozků, napůl člověk, napůl aplikace.)

4. Cenzurované, kontrolované či blokované jsou i maily, sms, hovory, bankovní účty, samotný pohyb nepohodlných osob které publikují, nově jim bude hrozit i vězení. Takže naše subjektivní pravda, krytá zlatem osobní zkušenosti, prožitku, lidského příběhu, kontaktu, hledání, omylu i chyb, je v současném informačním poli nesdělitelná. Nemožná. 

A tím … zaniká i samotný smysl lidského života. Člověka na této planetě. Postačí, když spolu budou komunikovat lidské hybridy a computery a budou ve veřejném digitálním prostoru replikovat evangelium nazvané věda. Ve skutečnosti kult moci, korupce, lži a smrti.

I proto je 35 písmen další šífrou.  

Jste tak malí, že vás nezasáhnou. 

Může se ti také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

RSS